Americký prezident Franklin Delano Roosevelt reagoval na Velkou depresi známým programem zvaným Nový úděl. Dnes se hovoří o potřebě Nového zeleného údělu – o nutnosti plánu na řešení změn klimatu a jejich důsledků. Jeho kritici se ptají, zda si to můžeme dovolit, ale známý ekonom Joseph Stiglitz pro web The Guardian píše, že ano. A nejen to – dovolit si to podle něj musíme, protože „naše životy a civilizace jsou kvůli změnám klimatu v ohrožení“.
„Když byly Spojené státy během druhé světové války terčem útoku, nikdo se neptal, zda si mohou dovolit pustit se do války. Byla to otázka jejich existence, nemohly si dovolit nebojovat. Nyní platí to samé o krizi klimatu. Již dnes pociťujeme její přímé důsledky. V minulých letech země ztratila asi 2 % HDP kvůli extrémnímu počasí vyvolávajícímu záplavy, hurikány a rozsáhlé lesní požáry,“ napsal Stiglitz. K tomu se podle něj přidávají nemoci a ztráty na životech. Za krizi podle něj „zaplatíme tak jako tak“, takže je lepší vynaložit peníze na snížení emisí.
Boj se změnami klimatu by podle Stiglitze byl navíc pro hospodářství přínosný. Zafungoval by totiž podobný efekt jako během druhé světové války, která nastartovala období ekonomické prosperity. Nová zelená dohoda by stimulovala poptávku, zajistila by efektivní využití zdrojů a přechod na zelenou ekonomiku. Současný prezident Donald Trump se ale namísto toho zaměřuje na odvětví minulosti a brání smysluplnému posunu vpřed.
Největší výzvou by bylo získání zdrojů pro celý program. Ve Spojených státech nyní sice vládne nízká nezaměstnanost, ale podle ekonoma zde stále existuje velký objem nevyužitých kapacit. Patrné je to například z poměru zaměstnaných lidí k populaci v produktivním věku, který leží nadále nízko. Pokud by se přidaly investice do infrastruktury a vzdělání, nabídková strana ekonomiky by znatelně vzrostla.
Některé potřebné změny budou podle ekonoma jednoduché. Patří sem například eliminace „miliard dolarů dotací pro fosilní paliva a přesun zdrojů od produkce špinavé energie k čisté“. K tomu se dá přidat zdanění „špinavých odvětví“ a zdanění kapitálu tak, „aby dosahovalo minimálně takové výše jako zdanění práce.“ Takové kroky by vládě přinesly během deseti let biliony dolarů. K tomu by pomohlo vytvoření celonárodní Zelené banky, která by poskytovala finance soukromému sektoru zaměřujícímu se na boj s klimatickými změnami. Financovala by například zateplování domů či investice do efektivnějšího vytápění.
„Není absolutně žádný důvod, aby inovativní zelená ekonomika dvacátého prvního století musela stát na stejném ekonomickém a sociálním modelu jako výrobní ekonomika století dvacátého, která těžila z fosilních paliv,“ uzavírá Stiglitz svou úvahu s tím, že podobný přechod by se mohl povést podobně, jako když jsme přešli z vesnicko-zemědělské ekonomiky na ekonomiku továren soustředěných ve městech.
Zdroj: The Guardian