Pokud má Fed svou politikou zajišťovat makroekonomickou a finanční stabilitu, musí chápat, jak se ekonomika postupně mění. Tvrdí to Glenn D. Rudebusch z Federal Reserve Bank of San Francisco s tím, že v současném století je ekonomika transformována třemi hlavními faktory: Demografickým posunem ke starší populaci, rychlým rozvojem nových technologií a klimatickými změnami. Ty mají dopady přímé, mezi které patří sucha, prudké změny počasí či třeba vyšší hladiny oceánů. Nepřímé dopady pak souvisí s tím, jak se lidé snaží s klimatickými změnami vypořádat a jak na ně reagují.
Ekonom se domnívá, že správným krokem směrem k potřebným inovacím v oblasti čistých technologií a přechodu k nízkoemisní ekonomice může být dobře nastavená uhlíková daň. Problém ovšem spočívá v tom, že tato daň by měla odrážet celkový náklad, který emise představují pro společnost. Jenže tento náklad je v tomto případě velmi dlouhodobý, protože emise zůstávají v atmosféře po celá staletí. A situaci komplikují i možná extrémní rizika plynoucí ze změn klimatu. Někteří ekonomové se tak domnívají, že v praxi není uhlíková daň řešením. Namísto ní bude možná třeba více vládních programů, včetně podpory vědy a výzkumu a vládních investic.
Následující graf ukazuje dlouhodobý globální vývoj průměrných ročních teplot spolu s proloženým trendem:
Jak do takového složitého obrázku zapadá Fed? V oblasti finanční stability již „řada centrálních bank počítá s rostoucími riziky plynoucími z klimatických změn“. Mezi ně patří např. možné úvěrové ztráty bank, narušení výrobních řetězců nebo bankroty vyvolané bouřemi a extrémním počasím. K tomu je nutno přidat rizika spojená s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku. Sem patří třeba ztráta hodnoty některých aktiv či firem, které jsou závislé na fosilních palivech.
Některé centrální banky také berou klimatické změny v úvahu i při nastavení monetární politiky. Pokud by například vedly ke zvýšení finančních rizik, projevilo by se to růstem rizikových spreadů, vyšší snahou spořit a možná i krizí. Extrémní počasí také může poškozovat infrastrukturu, působit velké ztráty na úrodě a následně i prudký růst cen zemědělských komodit. V neposlední řadě mají klimatické změny dopad na výši a strukturu výdajů, příkladem jsou nákupy klimatizací či investice do odolnější infrastruktury. Jinak řečeno, jde o téma, které se dotýká produktivity, potenciálního růstu a tudíž i dlouhodobé úrovně sazeb.
Podle některých názorů by centrální banky dokonce měly přispívat k přechodu na nízkoemisní ekonomiku. Například tím, že by nakupovaly obligace „zelených“ firem. Fed tuto možnost nemá, protože ve své rozvaze smí držet jen obligace vládní nebo dluhopisy vládních institucí. I tak je pro něj ale změna klimatu stále relevantnějším tématem, protože souvisí s řadou rizik a změn v celém hospodářství.
Zdroj: FRBSF