Koncept takzvané cirkulární ekonomiky je často spojován s recyklací odpadů a materiálů a umírněným využíváním přírodních zdrojů. Jak ale na stránkách Le Monde píše známý ekonom Thomas Piketty, skutečně fungující udržitelný systém nemůže fungovat s tím, že by přetrvávalo plýtvání těch, kteří nashromáždili obrovské bohatství.
Piketty poukazuje na skutečnost, že pokrok, kterého bylo dosaženo ve dvacátém století, byl dán tím, jak se rozšiřovalo soukromé vlastnictví a zároveň rostla kvalita vzdělávání. Právě vysoké investice do vzdělávání umožnily vysokou společenskou mobilitu a snížení příjmové nerovnosti. Jenže tento trend byl přerušen v osmdesátých letech, kdy také začalo období plýtvání přírodními zdroji. Byly eliminovány systémy progresivního zdanění, vznikaly „fiskální ráje“. Právní systémy začaly být ohýbány tak, aby vyhovovaly menšině.
Příkladem špatně nastaveného systému je podle Pikettyho Rusko, kde „platíte 13% daň z příjmů bez ohledu na to, zda vyděláváte 1000 rublů, nebo jednu miliardu“. V Číně si podle něj zase ti nejmocnější vybudovali své vlastní říše, které po nich zdědí jejich potomci bez zaplacení jakékoliv dědické daně. V USA za vlády prezidenta Reagana zase došlo k výraznému snížení daňové sazby pro lidi s nejvyššími příjmy. Tvrdilo se, že to sice zvýší příjmovou nerovnost, ale tento krok bude zároveň motivovat k inovacím a povede k rychlejšímu ekonomickému růstu. Piketty ovšem tvrdí, že zatímco nerovnost skutečně znatelně vzrostla, dynamika ekonomiky ne.
Jak bylo uvedeno, podle Pikettyho není hyperkoncentrované vlastnictví majetku slučitelné ani se snahami o vytvoření oběhového hospodářství. Ekonom v této souvislosti zmiňuje rovněž knihu The Triumph of Injustice, jejímiž autory jsou Emmanuel Saez a Gabriel Zucman. Ti tvrdí, že potřebujeme zejména větší finanční transparentnost a návrat k „fiskální progresivitě“. Tyto kroky by pak měly přinést zdroje pro vyšší investice do vzdělání a aktivity zaměřené na ochranu životního prostředí. „Evropa nemůže jen tak stát a čekat, že změny přijdou z Ameriky. Pokud nemáme jen dávat najevo náš postoj, musíme urychleně přijmout radikální změny v sociální a fiskální oblasti.“ míní Piketty.
Neshoda ohledně nerovnosti
Téma příjmové nerovnosti a jejích možných dopadů na ekonomiku a společnost se nyní v USA (a nejen tam) intenzivně diskutuje. Autor knihy, kterou Piketty zmiňuje, Emmanuel Saez nedávno prezentoval své názory v deníku Washington Post, kde mimo jiné tvrdil, že američtí miliardáři si nyní užívají nižších efektivních daňových sazeb než pracující lidé. Toto tvrzení ale v diskusi se Saezem razantně rozporoval známý liberální ekonom Larry Summers (a nejen on).
Podle něj ekonom používal nesprávným způsobem nesprávná data. „Pokud bych stejnou metodologii uplatnil u mne samotného, vyšlo by mi takové bohatství, kterému se ve skutečnosti ani zdaleka neblížím,“ uvedl Summers. Podle jeho názoru pak nemá moc pevné základy ani samotná myšlenka, že na vybudování spravedlivější společnosti je nutné se zaměřit na nerovnost v bohatství.
Za pozornost stojí i to, že zmíněné diskuse se zúčastnil další známý ekonom Gregory Mankiwe, který působil jako poradce prezidenta George W. Bushe. Ten před několika dny na svém blogu sdělil, že ukončil své členství u republikánů. A během zmíněné diskuse uvedl, že podle jeho názoru není špatným nápadem nepodmíněný univerzální příjem. Ten by totiž „vytvořil poměrně pevnou záchrannou síť pro lidi na dně ekonomického žebříčku“.
Zdroj: Axios, Le Monde