Evropská centrální banka se rozhodla na epidemii koronaviru zareagovat v zásadě tím, co jí zbylo ve zbrojním arzenálu. Sazby sice ponechala beze změny, ale snažila se významně zvýhodnit přístup k likviditě prostřednictvím programů TLTRO a TLTRO3. V rámci programu TLTRO3 bude k dispozici větší objem likvidity za příhodnějších podmínek (teoreticky až -0.75 %).
ECB tak primárně řeší problém dostupnosti peněz pro malé a střední podniky, které mohou být karanténními opatřeními zasaženy nejvíce. To ostatně zaznělo i v souvislosti s dalším opatřením - zvýšeným objemem politiky QE (nebo jak ji nazývá ECB - APP). EVropská centrální banka chce skoupit v tomto roce dluhopisy v celkovém objemu o 120 mld. EUR vyšším a zaměřit se přitom zejména na korporátní dluhopisy.
To je sice chvályhodné, na druhé straně to odráží i neschopnost ECB pořádně navýšit tradiční QE - skupování vládních dluhopisů. ECB se proto dříve nebo později asi nevyhne rozvolnění různých limitů na nákup národních vládních dluhopisů. Zvlášť pokud apeluje na vlády, aby současnou krizi řešily “ambiciózními a koordinovanými” rozpočtovými stimuly.
Pokud zatím šéfka ECB říká, že tu není proto, aby držela na uzdě kreditní rozpětí v nejvíce postižených oblastech jako Itálie (kde se předpokládá největší nárůst zadlužení), je to pro tuto chvíli pro trhy bezesporu zklamání. Stejně jako vzkaz, že ECB odsunula zcela na vedlejší kolej revizi měnově-politických nástrojů. To, že nelze očekávat žádné nové nástroje, není dobrou zprávou. Je totiž jasné, že se stávajícím zbrojním arzenálem toho moc dalšího udělat nelze. A tak hlavním poslelstvím ze zasedání ECB zůstává, že míč je na straně vlád a rozpočtové politiky. To je rozhodně hodně špatná zpráva pro italské dluhopisy.