Tak Slováci nás nakonec přece jen „předběhli“ a do evropského směnného mechanismu, tzv. ERM II, vstoupili dříve než Česká republika. A podle všeho o hodně dříve, neboť doposud nejasné plány české vlády směřovaly někam k roku 2008 jako roku vstupu do ERM II a po dvou letech, tj. v roce 2010 by nás nad mělo čekat přijetí eura.
Je zajímavé, jaké reakce vyvolalo rozhodnutí Slovenska na české straně. Ministerstvo financí ústy ambiciózního náměstka Prouzy tvrdí, že na našich plánech se nic nemění a že do ERM II vstoupíme za 2 roky, v druhé polovině roku 2007, tak, abychom mohli euro přijmout v roce 2010. (Rozumnější část MF raději mlčí, neboť ví o českém státním rozpočtu své…)
Na druhé straně je citelné, že rozhodnutí Slovenska zvyšuje tlak na české politiky: Mimo ERM II už zůstáváme jen my, Maďaři a Poláci. Kdysi nejpokročilejší trojka v transformaci od socialismu ke kapitalismu tak překvapivě ztrácí dech ve srovnání s třemi baltskými státy, ale i se Slovinskem a naposledy se Slovenskem.
Znamená to, že nám ve srovnání s těmito pěti středoevropskými zeměmi něco chybí? Podle mého názoru ano: jasná představa politiků (a jejich voličů) odkud a kam jdeme a že ta cesta má smysl, i když není vždy pohodlná. Baltské státy, například, udržují svoji rozpočtovou politiku dlouhodobě na „vzorné“ úrovni a plnění maastrichtských kritérií pro ně nepředstavuje žádný problém. Podobně je tomu u Slovinska. A Slovensko, které mělo ještě před 7 lety, v agónii mečiarovské vlády, schodek rozpočtu okolo 10 % HDP a nejvyšší vládní výdaje v celé Evropě, je na nejlepší cestě se k baltským státům přidat. Jak v omezování daní a vládních výdajů, tak v ekonomickém růstu.
V žádné z úspěšných zemí se však nevyhnuli tomu, co naše vláda považuje za „stupidní“ a „sebevražedný“ krok, tj. snížení vládních výdajů na sociální dávky a omezení zbytečné vládní byrokracie. U nás se již od roku 1997 nepřetržitě strašíme, jak hrozné by to bylo, kdybychom, nedejbože, nezvyšovali důchody nebo sociální dávky a mezitím nám narostla nezaměstnanost, daně i dluh.
Z této úvahy vyplývá, že vstup do eura skutečně není primárně otázkou osvíceného vládního rozhodnutí a dokonalého načasování, ale spíše signálem, že v dané zemi vládne vláda, která je schopná ekonomiku usměrňovat a která se nebojí přijímat odvážná ekonomická rozhodnutí.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)