Zájem o Dluhopisy Republiky výrazně překonal očekávání ministerstva financí. Místo původně plánovaných 20 miliard korun si domácnosti podle dosavadních objednávek řekly už o více než 70 miliard. Z pohledu státu jde jistě o úspěšné rozšíření investorské základny, pro domácnosti zase o zajímavý konzervativní produkt – jednoduchý, srozumitelný a bezpečný.
A jako takový má na trhu jistě své místo a může sloužit jako rozumná alternativa k některým spořicím nebo termínovaným účtům. Problém ale nastává ve chvíli, kdy mimořádnou popularitu spořících dluhopisů zasadíme do širšího kontextu chování českých domácností. Platí totiž jednoduchá poučka: bohatství se nebuduje spořením, ale investováním. Tedy ochotou nést přiměřené riziko výměnou za vyšší očekávaný výnos. Právě to typicky nabízejí akciové trhy, které jsou v dlouhém horizontu schopné porážet inflaci a zásadním způsobem přispět k budování finančního bohatství.
Pokud jde o naše finance, jsme historicky velmi konzervativní národ. S nevelkou nadsázkou platí, že Češi znají hlavně dva typy investic: spořák a cihlu. Úspěch spořicích dluhopisů posiluje první z nich, nemovitostní boom zase odráží druhý. Z makroekonomického pohledu přitom nejde – zejména v případě existujících nemovitostí – o produktivní investice, nýbrž o uzamčení úspor v betonu. Česká ekonomika potřebuje přesný opak: více kapitálu, který nebude jen bezpečně zaparkovaný, ale bude skutečně pracovat.
Jako Češi umíme skvěle spořit. Pokud ale chceme dlouhodobě zvyšovat svůj blahobyt, musíme se naučit více investovat. A to vyžaduje netriviální posun v mentálním nastavení. Ten je po roce 2020 viditelný u mladší generace, kdy se investování výrazně demokratizovalo. Má to ale své riziko: většina mladších investorů zatím nezažila opravdu bolestivý a dlouhý propad trhů – tedy na tvrdou realitu a získání zkušeností teprve čekají.
U nemalé části populace navíc bude investování čím dál větší nutností. Vzhledem k nepříznivé demografii a rostoucímu tlaku na veřejné finance totiž nelze spoléhat na to, že stát bude v budoucnu schopen poskytovat své služby ve stejné kvalitě a rozsahu jako dnes. O to důležitější roli bude hrát investování. Jeho nutnou podmínkou je mentální posun od hledání bezpečného úroku k dlouhodobému budování bohatství s přijetím přiměřeného rizika.
TRHY
Koruna
Koruna se na konci týdne obchoduje nad hranicí 24,20 EUR/CZK. Včera zveřejněný zápis z posledního měnově-politického zasedání ČNB odhalil, že jediný disentní hlas proti zvýšení sazeb o čtvrt procentního bodu přišel od Kariny Kubelkové, jinak panovala napříč bankovní radou shoda na potřebě zasáhnout proti domácím inflačním rizikům spíše dříve než později. Vzhledem k poklesu inflačních rizik spojených s dražšími energiemi máme za to, že centrální banka je v dobré pozici, aby zkrotila inflaci bez dalšího zvyšování sazeb. Rizikem je však zejména mzdový vývoj, který oproti očekávání zrychlil a vůči němuž musí být centrální bankéři ostražití.
Eurodolar
Včerejší americká data (deflátor PCE) vedla k mírnému propadu dolarových sazeb, který byl podpořen i pokračujícím výprodejem technologických titulů ve světě. Eurodolar se tudíž otočil a začal mazat předchozí ztráty.
Zároveň se ukazuje, že pozitivní vazba dolaru na ropu je opravdu přerušena, neboť z Hormuzského průlivu začínají přicházet smíšené zprávy a cena ropy začala opět růst, přičemž dopad na eurodolar je minimální, resp. spíše opačný (než během konfliktu USA-Írán).
Kromě pokračujícího akciového výprodeje (v Asii) dnes stojí za zmínku odpolední americká data, která mohou být zajímavá. Jednak půjde o obchodní bilanci, jež upraví výhled na růst amerického HDP, a jednak bude zajímavý i výsledek spotřebitelské nálady.