Češi patří k nejspořivějším národům Evropy. V roce 2025 uspořily tuzemské domácnosti kolem 19 % svého disponibilního příjmu – jednu z nejvyšších měr v EU, prakticky nastejno s Německem a hluboko nad unijním průměrem, který se pohybuje kolem 14 %. Nabízí se otázka: jsou vysoké české úspory zásobníkem budoucího růstu, nebo projevem nejistoty, která růst brzdí?
Z historického pohledu patřila míra úspor v Česku zhruba k průměru členských zemí EU. Zlom přišel na jaře 2020, kdy během několika měsíců vyskočila ze zhruba 11-12 % ke 20 %. Nejdřív šlo o „vynucené úspory” – lockdowny lidem jednoduše nedovolily utrácet. Když omezení odezněla, čekalo se, že si domácnosti odloženou spotřebu vynahradí. Místo toho přišla válka na Ukrajině, energetická krize, vysoká inflace a úrokové sazby. Nejistota v kombinaci s vyššími úrokovými sazbami motiv spořit udržely a reálná spotřeba se k předpandemické úrovni vrátila až nedávno.
Vysoká míra úspor sice poskytuje domácnostem vyšší míru bezpečí, z pohledu celé ekonomiky však může jít o sub-optimální rovnováhu. Pokud totiž začnou domácnosti ve velkém spořit, klesá – za jinak nezměněných podmínek – agregátní spotřeba domácností. Tedy firmy pociťují nižší poptávku, mohou omezit výrobu, investice nebo zaměstnanost. V ekonomice s nevyužitými kapacitami by to znamenalo tlumení růstu. Při inflaci na cíli a napjatém trhu práce ale může být tento efekt spíše stabilizační.
Náš základní scénář je přitom optimistický: spotřeba domácností poroste dál, tažená především růstem reálných mezd. Vysoká míra úspor bude klesat jen velmi zvolna, jak se bude vracet důvěra – na předpandemickou úroveň se ale nevrátí. Brání tomu i strukturální změny. Zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 trvale zvedlo čisté příjmy domácností – sama ČNB je řadí mezi tahouny růstu reálného disponibilního příjmu – a s vyšším příjmem zůstává i větší prostor k úsporám.
Klíčové je zároveň nezapomínat, že úspory jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Podle ČNB připadá na nejvyšší příjmový kvintil kolem 70 % nově vytvářených úspor a na dvě nejbohatší pětiny domácností celých 85 %, zatímco nízkopříjmové rodiny prakticky nespoří. Právě ony by přitom impuls ke spotřebě přenesly nejrychleji. Nastřádaný polštář se tak v poptávku promění jen zčásti – a jen tehdy, když ho jeho držitelé přestanou vnímat jako pojistku pro horší časy.
TRHY
Koruna
Pozitivní nálada na globálních trzích a pokles cen ropy se zlehka projevují i na české koruně, která si včera vůči společné evropské měně připsala opatrné zisky pod 24,20 EUR/CZK. Dnes ráno bude korunový trh ze všeho nejvíce zajímat předběžný odhad inflace za červenec. Odhadujeme lehký meziroční nárůst z 1,5 % na 1,6 % (tržní konsensus: 1,7 %), zejména kvůli meziměsíčně dražším pohonným hmotám. Velkou neznámou jsou ale jako v minulých měsících potraviny, resp. hloubka potravinové deflace, která může výsledné číslo ovlivnit oběma směry. V případě nižší než očekávané inflace by koruna mohla přejít do mírné defenzivy.
Eurodolar
Druhý obchodní den silného risk on sentimentu na trzích (index S&P 500 na historických maximech) eurodolar příliš nevzrušuje a ten tak zůstává od začátku týdne ukotven u hranice 1,15. Tentokrát nedělá s americkým dolarem příliš ani (opakovaný) prudký pokles cen ropy – severomořský Brent během včerejší seance odepsal dalších 5 % a sestoupil pod hranici 80 dolarů za barel v reakci na rostoucí sázky na otevření Hormuzského průlivu. Z pohledu makro čísel dnes stojí za zmínku výsledek ADP reportu z trhu práce, předskokana pátečních ostře sledovaných payrolls.