Nový rozměr bezpečného zlatého útočiště a akcie jako reálné aktivum

Cena zlata relativně k ceně akcií je často vydávána za indikátor toho, jak moc v kurzu jsou reálná aktiva relativně k aktivům finančním. Tato relativní cena zlata historicky procházela dlouhými cykly, což by podle uvedeného pohledu znamenalo, že těmito cykly prochází i atraktivita reálných a finančních aktiv. Podle mne je ale tento pohled pochybný, dnes k tomu nabídnu pár slov s konkrétním pohledem na posledních pár let.

V následujícím grafu vidíme, že akcie si relativně ke zlatu vedly lépe a lépe do konce roku 2021, pak se trend otočil a za unci zlato se „platilo“ stále větším počtem akcií v indexu S&P 500. Tento cca 4 roky trvající trend skončil poměrně nedávno s tím, jak zlato otočilo dolů. A přineslo opětovný pokles jeho ceny vyjádřené v akciích (došlo tedy posilování ceny akcií vyjádřené ve zlatu):

Pokud bychom věřili, že ona relativní cena zlata v akciích ukazuje na atraktivitu reálných a finančních aktiv, pak by ony zmíněné čtyři roky naznačovaly na rostoucí oblibu aktiv reálných. Poslední řada měsíců pak přinesla opětovné přiklánění se k aktivům finančním. K tomu bych měl dvě volné úvahy: První ke zlatu samotnému, druhá k oněm reálným a finančním aktivům. 

Za prvé, zlato je běžně považováno za bezpečné útočiště a zároveň za pojištění proti inflaci. Tato (údajná) dvojí role se pak ale automaticky stává problematickou, pokud by rostoucí riziko mělo souviset s dezinflačními, či dokonce deflačními tlaky. Tedy třeba scénář Velké deprese. Pak by jedna složka měla táhnout zlato nahoru, druhá dolů. Poslední cca půl rok pak dal tezi o bezpečném aktivu úplně nový rozměr:

Zlato bylo podle některých docela populárních tezí použito jako zdroj likvidity ve chvíli, kdy na jiných aktivech docházelo ke korekci. Vlastně by to také mohla být určitá verze bezpečného útočiště, kdy v případě potřeby investoři použijí zlato pro prodeje a tudíž získání likvidity. Ale určitě to není tradiční definice bezpečného přístavu, u nějž se čeká, že v náročnějších dobách drží aktivum svou hodnotu/cenu, nebo dokonce dochází k jejímu růstu. Používání zlata jako zdroj likvidity by pak systematicky bořilo jeho pozici tradičního bezpečného přístavu. Což by pak znemožňovalo jej používat i jako zdroj likvidity. Mimochodem jako o zdroji likvidity se někdy uvažuje i u Bitcoinu. Pak by se v této celé logice nestávalo z Bitcoinu nové zlato, ale ze zlata by se stával Bitcoin.

Za druhé, silnou výhradu bych měl k pohledu, podle kterého jsou akcie finanční aktivum (jako protiklad k „reálnému“ zlatu). Akcie jsou v podstatě dokumentem/dokladem, že někdo vlastní podíl na firmě. Jde tedy fakticky o vlastnictví reálných aktiv (používaných k výrobě něčeho reálného). Rozlišovat bychom přitom měli mezi výrazy (ne)reálný na straně jedné a (ne)hmotný na straně druhé. Část firem se samozřejmě pohybuje v oblasti nehmotných aktiv a produkce (Meta, Microsoft…). Ale stále jde o reálnou ekonomickou aktivitu v tradičním slova smyslu. Skutečně stoprocentními finančními aktivy jsou podle mne striktně řečeno jen deriváty typu opcí.

Pokud někdo bude vlastnit třeba malou firmu se stavebními stroji, připadalo by mu asi absurdní, kdyby mu někdo tvrdil, že ve skutečnosti drží finanční aktivum. U akcií je to ale to samé. Celkově bych pak řekl, že kolem zlata, jeho ceny v akciích a podobných témat se točí hodně teorií, které na jednu stranu mohou někdy dávat smysl. Ale na stranu druhou mají své slabé stránky, někdy vážné. A po období, kdy „fungují“ najednou přijde jiné, kdy funguje něco úplně jiného. Nebo nic.