Evropská centrální banka (ECB) naplnila očekávání ekonomů a nezvýšila úrokové sazby, podobně se zachovala i britská Bank of England (BoE). Sílící obavy o stabilitu cenové hladiny v eurozóně byly zažehnány páteční zprávou Eurostatu. Podle statistického úřadu by se měla totiž květnová inflace v zemích EMU snížit na 2%, čímž by byl splněn cíl ECB. Krok centrální banky byl předem indikován mírnějšími výroky jejích představitelů – spotřebitelská inflace se snižuje, pozitivně působí nižší ceny ropy a posilování jednotné měny. Na druhou stranu ECB bude pravděpodobně dříve nebo později reagovat na stále rostoucí peněžní zásobu M3.
Ekonomika eurozóny skutečně potřebuje i nadále stimul v podobě nižších sazeb. HDP v prvním čtvrtletí vzrostl jen o 0,2% q/q. Problémy s ekonomickým růstem má především Německo (HDP v 1Q meziročně poklesl o 1,2%). Silnější euro (měna posílila o více než 4% v průběhu května) pomáhá tlačit květnovou inflaci dolů, na druhou stranu však může podlomit exportní schopnosti regionu. Ekonomika Velké Británie nezaznamenala v 1Q tak razantní meziroční propad jako Německo, dynamika růstu je však nízká. Vyšší britská inflace (+2,3% v dubnu) je však narozdíl od eurozóny již delší dobu pod kontrolou centrální banky.
Narozdíl od Fedu nebo Bank of England (jejímž prioritním cílem je sice inflace, ale s daleko větším důrazem na ekonomický růst) je jediným cílem ECB cenová stabilita a peněžní zásoba. To by mělo být určitou výhodou Evropské centrální banky, která by měla mít daleko větší možnost prosadit cenovou stabilitu (přičemž nízká inflace bývá často uváděna jako podmínka udržitelného ekonomického růstu). ECB se však nepodařilo dovést inflaci do cílovaného pásma pod 2% již dva roky, což ohrožuje kredibilitu jejího závazku. Negativně působí také často rozporné výroky z oficiálních míst ECB. Na druhou stranu je třeba připomenout, že si ECB zvolila poněkud „tvrdší“ parametry inflačního cíle. Zatímco BoE drží ceny v symetrickém inflačním pásmu +/-1% od střední hodnoty 2,5% a Fed veřejně žádný cíl nevyhlašuje, je cíl ECB asymetrický (inflace může klesnout pod 2%, ale ne vzrůst nad tuto hranici). Centrální banka se tak dostává do určité pasti, kdy ztrácí flexibilitu nutnou v situacích hospodářské recese a vyšší inflace, toleruje vyšší inflaci v rozporu s cílem a současně je kritizována za vysoké sazby (ve srovnání s Fedem), které brání ekonomickému růstu. Transparentnost kroků ECB je také nižší než u Boe nebo Fedu – banka například dosud nezveřejňuje klasické „minutes of board meeting“.
Boj ECB s inflací je zmírněn pouze na malou chvíli. Přes povzbudivá květnová čísla, nemusí inflace v následujících obdobích klesat. Neustálý růst peněžní zásoby ECB zatím vysvětluje technickými korekcemi. Mzdová vyjednávání v Německu, Francii a Španělsku skončila pro další inflační vývoj také negativně.
Vývoj na trzích futures indikuje, že jak ECB, tak i BoE přistoupí ke zvyšování sazeb na podzim tohoto roku. Zářijový Libor kontrakt dnes rostl na 4,7% vs. 4,64% před týdnem, zářijový Euribor kontrakt je dnes levnější (3,76% vs. 3,82% před týdnem). Zápůjční sazba BoE nyní stojí na 4,0% (nejnižší úroveň za posledních 38 let), klíčová sazba ECB činí 3,25%.
Radim Krejčí