Spojené státy na konci uplynulého týdne naštěstí ustoupily od radikálního plánu zmrazit vývoz nafty do zbytku světa. Americkou administrativu podle Financial Times obměkčil závazek Evropy urychleně uvolnit z vlastních strategických rezerv více nafty. Pokud se dohoda bude naplňovat, může to v Evropě včetně Česka alespoň krátkodobě snížit ceny nafty u čerpacích stanic a tím lehce snížit inflační tlaky pro nejbližší měsíce. Příčinu vysokých cen ropy a pohonných hmot to však samo o sobě samozřejmě neřeší. Inflační výhled pro rok 2027 dál zůstane pod taktovkou toho, co se děje v Hormuzském průlivu a na propustnosti ropy a plynu skrze tuto klíčovou energetickou tepnu.
Co přesně se zatím stalo? Lídři G7 v pátek oznámili, že přes Mezinárodní energetickou agenturu uvolní 100 milionů barelů ze strategických rezerv, a to okamžitě a v průběhu čtyř měsíců, přičemž podstatná část nafty má na trh dotéct už během prvních dvaceti dnů. Podle francouzského návrhu má polovinu tvořit nafta z evropských zásob, tedy necelých sedm milionů tun hotového paliva. Nejbližší kontrakt na naftu na londýnské burze ICE proto v pátek spadl o 6,6 % na 1 354 dolarů za tunu a prémie nafty nad ropou se propadla o cca 12 % (samotný Brent zavřel prakticky beze změny nad 102 dolary). Ohledně fyzických dodávek nafty na trh existuje řada nejasností, protože Evropa zatím nemá zcela jasno v tom, kdo, kolik a čeho bude přesně uvolňovat. Pokud však vyjdeme z předpokladu, že Donald Trump chce před volbami nižší ceny pohonných hmot a Evropa se ho pravděpodobně bude snažit „nerozčilovat“, mohla by páteční úleva na trzích vydržet.
Co konkrétně by to znamenalo pro pohonné hmoty v Česku? Při stávajícím kurzu a poklesu evropské nafty o cca 7 % podle hrubých propočtů může nafta u českých čerpacích stanic zlevnit o další zhruba jednu až jednu a půl koruny. Ve finále by to tak v průběhu října a listopadu mohlo stlačit inflaci v kombinaci s efektem nižší spotřební daně o něco více než 0,1 p.b. To není revoluce.
Celková inflace tak pravděpodobně v září vyskočí na 2,3 % (předběžné číslo bude zveřejněno tento týden). Do konce roku by se měla i díky levnější naftě držet v okolí těchto hodnot. Na začátku roku 2027 však zřejmě vzroste nad 3 % (vrchol v únoru a březnu). Jak výrazně, to již nebude záležet tolik na cenách benzínu a nafty, ale především na tom, jak výrazně nakonec vzrostou domácnostem v lednu ceny elektřiny a plynu.
TRHY
Koruna
Česká koruna zůstala na konci uplynulého týdne v defenzivě a měnový pár se obchodoval v pásmu 24,40–24,50 EUR/CZK. Hlavním zdrojem nepohody jsou vysoké americké výnosy a propad eura na frontě s dolarem daný kromě jiného i nárůstem politické nejistoty v eurozóně. Pro korunu bude těžké domácími čísly přebít v tomto týdnu mizernou náladu přicházející z globálních trhů (zítra čekáme nárůst inflace lehce nad prognózou ČNB na 2,3 %) a předpokládáme proto, že může dál koketovat s úrovněmi okolo 24,50 EUR/CZK.
Eurodolar
Ani slabší americká data z trhu práce, ani mírně vyšší, než očekávaná inflace v EMU nedokázaly odvrátit pozornost od rostoucího fiskálního rizika ve Francii. Kreditní prémie u francouzských vládních dluhopisů dosáhla v pátek nových maxim zaznamenaných od dluhové krize v eurozóně, přičemž na politické scéně se nerýsuje kredibilní řešení, pokud jde o fiskální konsolidaci (tím spíše, že prezidentské volby se blíží). Kromě Francie se ale vyrojilo uvnitř eurozóny další politické riziko, které představuje situace ve Španělsku. Zde se začíná hovořit o předčasných volbách, přičemž veřejnost nespokojená se situací na trhu s bydlením koketuje s možností generální stávky.
Každopádně k vysokým cenám ropy a plynu přibyl eurodolaru další závažný medvědí faktor v podobě francouzského kreditního rizika, jež může hrát prim i v tomto týdnu a může dokonce odsunout do pozadí velmi důležitá data, jakými budou např. dnes odpoledne indexy podnikatelských nálad v amerických službách (ISM).
Obrázek vytvořen AI.