Dobré zprávy přichází po kapkách, naopak "neštěstí nechodí nikdy samo". Z pohledu akciových trhů (zejména těch na druhé straně Atlantického oceánu) byl včerejšek potvrzením druhé poloviny úvodní věty - maloobchodní prodeje zaznamenaly největší propad za posledních 16 měsíců, polovodičový gigant Intel Corp. potvrdil pondělní "downgrade" investiční banky Merrill Lynch a dodal trhům něco jako "profit-warning" (což v kontextu dne zavdalo důvod k největšímu jednodennímu propadu od října 2002) a nakonec bylo oznámeno, že mzdy v Británii rostou nejrychleji za poslední 2 roky. Jinými slovy: Růst americké ekonomiky není tak jednoznačný jak se zdálo, technologické tituly budou (alespoň dočasně) hrobníkem amerických akcií a inflační tlaky se pomalu derou na povrch. Komentář týdeníku The Economist v sekci "Buttonwood Column" byl ještě o něco jasnější - "Sell while stocks last".
Jedním z důvodů takto příkrého odsouzení je podle "Buttonwood column" zejména narůstající problém nadměrných zásob, nejvíce viditelný právě v segmentu technologií. Na meziroční bázi rostou tyto zásoby u Intel Corp. o 29 %, o 30 % u Texas Instruments a o 47 % u Cisco Systems. A řekněme si zcela upřímně - nic není starší než tři měsíce staré PC. Nakrásně se tedy můžeme dočkat okamžiku, kdy výše uvedené společnosti (a mnoho jejich více či méně přímých konkurentů) budou kraulovat v neprodaných a neprodejných polovodičích, které prostě nebude kam dát (jistě, jde o trochu nadsázky, ale zase tak nereálné to není). Co však mnoho investorů zapomíná, je fakt, že technologie jsou jako spousta jiných průmyslových odvětví také cyklické. A že nejsou imunní proti nadměrným zásobám. A že zde funguje tlak na snižování cen. A hlavně - že současné jejich ceny jsou prostě nonsens.
Jedna věc mě dnes ráno zaujala v komentáři agentury Bloomberg k včerejšímu dění na Wall Street. Podle tohoto příspěvku se v 1Q/2004 zvýšila ziskovost firem z báze indexu S&P500 o 27,5 %, v 2Q/2004 je to "jenom" 20 % a podle všech indikací se tento údaj dále sníží na 14,9 %. No, já mít firmu, která bude alespoň dvě čtvrtletí po sobě zvyšovat ziskovost na akcii o zhruba 20 %, tak jsem nejšťastnější člověk na světě. Jistě - hlasy oponentů budou argumentovat, že se jedná o průměrnou hodnotu a jednotlivé firmy jsou na tom všelijak, v tom však spočívá nevýhoda průměrů. Na druhé straně by tak možná nebylo od věci ve včera zmíněném "Merrill Lynch Fund Managers Survey" položit následující otázku - "O kolik by se měla zvyšovat ziskovost, aby jste byli pánové spokojeni?". Bude-li to o 30 %, okamžitě se objeví obavy z prudkého (a nejspíše oprávněného) zvyšování úrokových sazeb. Bude-li to o 5 %, objeví se obavy o udržitelnost dynamiky ekonomické expanze. Problém není v tom, kolik firmy vydělávají - problém je v očekávání toho, kolik by měly a při dané ekonomické konstelaci mohou reálně vydělávat.
Petr Žabža, Patria Direct