Česká vláda je akutně ohrožena desintegrací. Vládní kocábku někteří rychle opouštějí, zatímco okolo ní krouží jako žralok opozice. Bezprostřední příčinou krize jsou volby do Evropského parlamentu, které pro vládu dopadly katastrofálně. Podstatnější příčinou je ale schizofrenie největší vládní strany sociálních demokratů.
ČSSD vyhrála volby jednak díky nahrazení premiéra Zemana „novou tváří“ Špidlou, ale hlavně díky neuvěřitelně štědrým slibům, co všechno po volbách lidem přinese: vyšší důchody, bezplatné, ale skvělé zdravotnictví, bezplatné, ale skvělé školy, dětské přídavky pro všechny, 50 tisíc za narozené dítě, dálnice po celé zemi atd. Pamětihodné bylo prohlášení tehdejšího kandidáta Špidly, že „zdroje jsou“ a že schodek rozpočtu může být tak velký „jak bude potřeba“.
Pro ekonomy byla tedy představa vlády ČSSD a uskutečňování těchto slibů noční můrou. Bylo proto příjemným překvapením (v rámci možností), když vláda rychle své sliby „přehodnotila“ a snažila se učinit svoji hospodářskou politiku alespoň vzdáleně kompatibilní s dlouhodobě udržitelným vývojem veřejných rozpočtů. Premiér Špidla přitom musel několikrát předvést dokonalý veletoč. Zatímco v roce 2002 (před volbami) byl český důchodový systém „bez problémů udržitelný nejméně 30 let, v roce 2003 (po volbách) byl „naprosto neudržitelný“ a změny byly „nevyhnutelné“.
Samozřejmě, mnohdy by pozorovatel uvítal, kdyby se čeští politici učili o něco rychleji a nenechali vždycky napřed problém rozkvést do plné krásy, ale je nutné uznat, že se ČSSD alespoň snažila najít cestu k řešení skutečných problémů.
Je proto podruhé paradoxní, když i za tuto malou dávku smyslu pro realitu je sociální demokracie potrestána ztrátou dvou třetin voličů. Hned po neúspěšných volbách byly slyšet moudré hlasy, volající po „návratu ke kořenům“ ČSSD. Pokud jsou těmi kořeny myšleny předvolební sliby, pak bychom se měli na co těšit. Jen co se jedno vedení ztěžka dopracovalo k tomu, že nelze donekonečna utrácet víc, než kolik vybereme, a že vysoké daně na všechno nejsou zase až tak dobrý nápad, měla by přijít nová sestava a vrátit nás všechny ke „kořenům“. Poněkud děsivá představa. Ale voličům by se to určitě líbilo. Komu by se také chtělo odcházet z mejdanu, kde útratu platí někdo jiný…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)