V rámci připrav na přistoupení České republiky k Evropské unii zůstává stranou naší pozornosti skutečnost, že se Evropská unie chce rozšiřovat i po roce 2004 a že úvahy o dalším rozšíření je třeba číst v kontextu právě probíhající diskuse o financování evropského rozpočtu po roce 2007.
Mnohý čtenář zaznamenal, že na rok 2007 je plánováno přistoupení Bulharska a Rumunska. V této souvislosti se posuzuje zejména ekonomická připravenost obou zemí a dopady jejich přijetí na evropský rozpočet, protože souběžně je projednávána rozpočtová perspektiva od roku 2007 dále a vše nasvědčuje tomu, že dnešní „čistí plátci“ nebudou chtít přispívat do evropského rozpočtu tolik, co doposud. Zatím je stanovena horní hranice 1,27 % HDP, v reálu se čerpá cca 1,08% HDP. Některé členské státy žádají horní hranici odvodů do evropského rozpočtu umístit na 1% HDP. To by znamenalo, že o menší koláč se bude dělit stále více jedlíků. Není totiž pochyb o tom, že Bulharsko i Rumunsko, ale i další níže uvedení kandidáti budou tzv. „čistými příjemci“ z evropského rozpočtu, tedy že z něj budou více dostávat než do něj odevzdávat.
Vytrvale (a zatím marně) buší na brány Evropské unie Turecko, jakkoliv již od prosince 1995 je členem celní unie ES. Převládá názor, že Turecko učinilo velmi mnoho pro sblížení svého práva s právem Evropské unie a není možné donekonečna rozhodnutí o přistoupení Turecka odkládat, zejména jakmile budou splněny podmínky dodržování lidských práv. Částečně byla tato otázka obcházena i tím, že část území Turecka leží v Asii, takže není splněna podmínka, že do Evropské unie může přistoupit pouze evropský stát. V případě Turecka však panuje obava, že další odkládání jeho přistoupení či alespoň jednání o něm může mít dramatický vliv na vnitřní poměry Turecka. Turecká vláda dosud poevropšťovala Turecko v naději, že dojde k začlenění do Evropské unie. Nenaplnění této naděje podle politologů může vrhnout Turecko zpět do skupiny států, kde hrozí nastolení islámského práva a vytvoření islámského státu.
Na konci fronty kandidátů členství je ale ještě jeden stát, o němž se mnoho nemluví, ačkoliv jej ročně navštíví mj. cca 1 milion Čechů: Chorvatsko. Tento potenciální další „čistý příjemce“ podal žádost o členství v únoru 2003. O tom, zda s Chorvatskem budou zahájeny rozhovory o přistoupení, má být rozhodnuto na zasedání Evropské rady ve dnech 17.-18. června 2004. Současné vztahy mezi Evropskou unií a Chorvatskem se – podobně jako ostatními zeměmi západního Balkánu - zakládají na Dohodě o stabilizaci a přidružení. Největší pozitivum v očích EU je skutečnost, že Chorvatsko začalo plně spolupracovat s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.
Nicméně je třeba zajistit, že v Chorvatsku budou splněna tzv. kodaňská kritéria – podmínky pro přistoupení. Jsou trojího druhu: formální, politická a ekonomická.
- formální podmínky: kandidát musí být stát, a to evropský (čl. 49 SEU), na rozdíl od přidružení (čl. 310 SES) k Evropské unii nemůže přistoupit jiná mezinárodní organizace;
- politické: přijetí celého acquis communautaire, účast na obou Společenstvích i EU, respektování svobody, demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod (čl. 6/1 SEU), mj. stabilita institucí garantujících demokracii (zejména státní správa a soudnictví), právní řád, lidská práva i respektování a ochrana menšin, posilování reformy státní správy, soudní a vnitřní věci
- ekonomické: fungující tržní hospodářství, schopnost čelit konkurenčním a tržním tlakům Společenství.
O přistoupení těchto kandidátů bude spolurozhodovat i Česká republika a bude mít, tak jako každý členský stát, v této otázce právo veta. Tehdy se prokáže, zda jsme pochopili princip (i finanční) solidarity, který je vedle zákazu diskriminace základem celé současné Evropské unie, anebo převáží vlastní zájmy.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)
Důležité upozornění Weinhold Legal