Tak jak jsme se v minulém sloupku věnovali čínskému juanu - horkému tématu přelomu roku, nyní však trochu v ústraní - dovolím si dnes další pohled na trh komodit. Ty byly favoritem ještě nedávno, poslední růst ceny amerického dolaru jejich atraktivitu však trochu snížil. Níže uvedené názory jsou z pera Dr. Marca Fabera, plné znění článku naleznete na http://www.ameinfo.com/news/Detailed/38236.html.
* V minulosti dr. Faber poměrně často diskutoval problematiku dlouhých cenových cyklů, založenou kromě jiného na studiích ekonoma Kondratieffa. Ta říká, že tyto "dlouhé" vlny trvají řádově 45-60 let s tím, že každá rostoucí resp. klesající vlna má 22-30 let. Tyto trendy jsou dobře dokumentované již od 19. resp. 20. století. Poslední rostoucí vlna na trhu komodit začala v polovině 50tých let minulého století a skončila v lednu 1980, když zlato a ropa dosáhly maxima na 850 resp. 50 USD. Od té doby se trhy nacházely na sestupné vlně, která podle všech indikací dosáhla dna mezi roky 1999-2001. V tomto období ceny komodit - po očištění o inflaci - dosáhly nejnižší hodnoty v historii kapitalismu. Pokud však přijmeme za svůj fakt, že komodity jsou v dlouhodobém rostoucím trendu, nemůžeme současně říci, že porostou všechny a že porostou stále. Rostoucí resp. klesající vlny jednotlivých komodit mají mnohem kratší trvání, někdy ceny divergují skoro stoprocentně. Jedním z klasických příkladů je cukr - ten dosáhl maxima v roce 1974 na 70 c za libru, zkolaboval směrem ke konci roku 1978 a dalšího maxima dosáhl již v roce 1980. Jinými slovy - za méně jak 10 let prošel cukr dvěma cenovými cykly. Proto není nereálné - pokud ceny komodit opravdu dosáhly dna v roce 2001 - vidět i 50% poklesy cen jednotlivých komodit v rámci tohoto dlouhodobého růstového cyklu.
* Jedna z komodit však tomuto vývoji velmi pravděpodobně unikne - ropa. U ní je velmi reálné - nedojde-li k dlouhé a palčivé recesi resp. depresi v regionu Asie - že poptávka nejenom nebude klesat, ale dramaticky poroste. Spotřeba ropy v Asii - s populací 3,6 miliardy lidí - je cca 20 milionů barelů denně (pro srovnání, USA mají 285 milionů obyvatel a denní spotřeba je 22 milionů barelů). Na základě trendových studií je možno očekávat, že poptávka po ropě se v Asii na horizontu 6-12 let zdvojnásobí. Tento růst poptávky - který je ekvivalentní celkové těžbě ve výši 78 milionů barelů - zcela nevyhnutelně povede k růstu ceny.
* Nejenom poptávkou živa je ropa, její nabídka také hraje svou roli. V nedávné studii firmy Simmons&Company, která se zabývala ropnými zásobami Saudské Arábie, bylo zastřeně naznačeno, že Saúdská Arábie pravděpodobně není a nebude schopna objem těžby navýšit - ne že by nechtěla, ale není z čeho. V této studii byla kromě jiného uvedena domněnka, že pole Ghawar s denní těžbu 5 milionů barelů ropy (zdaleka největší ropné pole na světě) již dosáhlo svého zenitu. Možnost poklesu těžby však není jedinou bolestí Saudské Arábie - od roku 1970 vzrostla tamí populace o 400 %, zatímco příjem "na hlavu" od roku 1980 vytrvale klesá. Oblast se proto stává politicky velmi nestabilní, domácí spotřeba ropy však dramaticky roste. Tento trend však není omezen jen na Saúdskou Arábii - za posledních 7 let se populace zemí středního východu zvýšila o 40 milionů a nyní je na 160 milionech (k roku 2015 bude tento region lidnatější než USA).
* Nelze se proto divit - vezmeme-li v úvahu růst poptávky po ropě v regionu Asie a středního Východu společně s vysoce pravděpodobným snížením dostupných zásob ropy - optimismu ve vztahu k budoucímu fundamentu ropy jako komodity.
Petr Žabža, Patria Direct