Jen pár měsíců po fiasku mezivládní konference o nové evropské ústavě se Evropská unie musí pustit do přípravy tzv. rámcového rozpočtu Unie na roky 2007 až 2013. Tento sedmiletý plán výdajů a příjmů Evropské unie do značné míry předurčuje rozsah činnosti Evropské unie a její „vlády“, Evropské komise.
V současném období platí dohoda členských zemí, že maximální výše rozpočtu Evropské unie je 1,27 % HDP celé Unie. Ve srovnání s národními rozpočty všech členských zemí je to samozřejmě miniaturní rozpočet, nicméně je předmětem vášnivých sporů uvnitř Unie. Skutečné výdaje z rozpočtu EU dosahují v posledních letech jen přibližně 1,12-1,15 % HDP Unie, jsou tedy poměrně výrazně pod limitem 1,27 % HDP.
Je ovšem otázka, jak se rozpočty budou vyvíjet v další „sedmiletce“. Evropská komise navrhuje, aby se rozpočet ustálil na 1,24 % HDP Unie, šest zemí – čistých přispěvatelů do rozpočtu EU – však navrhuje snížení rozpočtu na 1% HDP. Především ze strany Německa Francie jde o špatně zastíraný pokus ukázat‚ Španělsku a Polsku, jaká je cena jejich samostatného postupu ve válce v Iráku a především při jednání o nové evropské ústavě.
Ovšem ani „štědřejší“ návrh Evropské komise není prost kontroverzních návrhů. Komise například navrhuje, aby výdaje na neefektivní až zvrácenou „společnou zemědělskou politiku“ klesly z dnešních 45 % rozpočtu jen na cca 35 %. Tyto výdaje by měly být eliminovány pokud možno ihned, neboť poškozují evropské spotřebitele a z evropských zemědělců dělají „zaměstnance“ státu.
Další třetina rozpočtu EU by v letech 2007-2013 měla jít na tzv. strukturální fondy, které mají za cíl akcelerovat ekonomický rozvoj chudších regionů EU. Až do letoška byly hlavními příjemci peněz z těchto fondů Irsko, Španělsko, %Řecko a Portugalsko. Vstupem desíti nových, převážně velmi chudých zemí do EU se však postavení těchto zemí výrazně změní: přestanou být nejchudšími regiony v Unii a měly by tak ztratit nárok na strukturální fondy.
Fat chance. Již dnes je „středozemní křídlo“ EU zmobilizováno a bojuje za zachování fondů pro své regiony. Evropská komise proto přišla s návrhem rozdělit rozpočet na strukturální fondy na dvě poloviny s tím, že by na jednu měly nárok stávající členské země EU a jen na druhou by měly nárok nově přistupující země.
Jde o další doklad toho, že ať politici říkají co chtějí, již dnes existuje přinejmenším „dvojrychlostní Evropa“. V jedné kategorii jsou stávající členské země, které si žárlivě hlídají své dlouho budované pozice uvnitř evropského klubu. V druhé kategorii jsou nově přistupující země, které mají často volbu velmi omezenou a jsou postaveny do situace „ber či nech být“.
Jedna věc by měla být jasná: ekonomicky a především politicky mají veškerá rozhodnutí Evropské unie opodstatnění. Ale pohled na ně není vždycky příliš pěkný…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.