Lídři eurozóny včera odsouhlasili jmenování Francouze Jeana-Clauda Tricheta novým guvernérem Evropské centrální banky. Trichet nahradí Nizozemce Wima Duisenberga 1. listopadu a bude řídit měnovou politiku eurozóny dalších osm let!
Letos na podzim dojde k výměně guvernéra Evropské centrální banky. Wima Duisenberga nahradí Jean-Claude Trichet. Vzhledem k tomu, že mandát nového guvernéra bude osmiletý, je jeho volba důležitá také pro země aspirující na brzké přijetí do eurozóny, včetně České republiky. Pro analytiky současných i budoucích členů eurozóny je důležité provést „screening“ Trichetových ekonomických názorů. Jeho hlas ovlivní úrokové sazby v téměř celé Evropě.
Holanďan dostal přednost
Jean-Claude Trichet je absolventem elitní školy ENA. V 80. letech si ho za svého poradce vybral prezidenta Valery Giscard d'Estaing a ministra hospodářství Edouard Balladur ho jmenoval šéfem svého kabinetu. Později zastával vysokou funkci na ministerstvu financí a do čela Banque de France byl jmenován v září 1993. Na post guvernéra byl opět jmenován v září 1999. Již v roce 1998 při volbě prvního guvernéra Evropské centrální banky se rozhodovalo mezi ním a Wimem Duisenbergem. Přednost tehdy dostal Německem podporovaný holandský ekonom. Ústupkem Francii byl ovšem kratší mandát prvního guvernéra předem domluvená náhrada Jeanem-Claudem Trichetem. Očekává se, že Trichet nastoupí do čela ECB letos v listopadu. Guvernér francouzské centrální banky získal vedle šéfování Evropské centrální banky další prestižní post. Na konci června byl zvolen guvernéry centrálních bank nejvyspělejších zemí předsedajícím schůzek skupiny G10.
Na lavici obžalovaných
Cesta k postu guvernéra ECB ovšem nebyla jednoduchá. Těsně před vrcholem se jako bumerang vrátila aféra ze začátku 90. let. Trichet byl obviněn ze spoluúčasti na zveřejnění zavádějících údajů v účetnictví banky Crédit Lyonnais. Tehdy byl šéfem oddělení ministerstva financí zodpovědného za evidenci a dohled státních firem, mezi něž Crédit Lyonnais v té době patřila. Crédit Lyonnais málem zkrachovala a její sanace přišla na 100 miliard franků, tj. zhruba tolik, co ozdravení celého českého bankovního sektoru. Zproštěn obvinění byl v polovině června letošního roku.
Trichet ekonom
Z nepříliš častých mediálních vystoupení Jeana-Clauda Tricheta je zřejmé, že na jedno z předních míst staví nezávislost centrální banky. Bank of France přitom získala nezávislost až v roce 1993 Odvahu prokázal, když se před osmi lety pustil do drobné roztržky s tehdejším kandidátem na prezidenta Francie Jacquesem Chiracem. Trichet tehdy vyzval vládu k umírněné mzdové politice. Jacques Chirac kontroval tím, že guvernér centrální banky nemá vládě říkat, jakou má vést politiku. V roce 1997 pro změnu musel odolávat tlaku premiéra Lionela Jospena, který vyjádřil svou nespokojenost se zvýšením úrokových sazeb. Přesto Trichet získal prezidentovu i premiérovu podporu při obhajobě postu guvernéra Bank of France a prosazovaní do čela ECB.
Dalším prvkem charakterizujícím jeho ekonomické smýšlení je kritika rozpočtových schodků. V říjnu loňského roku Trichet vyzval vládu, aby prosadila rychlé snižování strukturálního rozpočtového deficitu. Vládní plány označil za málo ambiciózní.
Trichet je také zastáncem strukturálních reforem na trhu práce. Francouzskou (nejen) nezaměstnanost, která v červnu dosáhla 9,5% (stejně jako v ČR) by podle něj bylo možné léčit holandským receptem, tj. tvorbou pracovních míst na částečný úvazek.
Trichet bývá spojován s politikou silného franku. Podobný názor konzistentně prosazuje i v případě eura. Pokud ČR přijme euro za jeho vedení ECB, měli bychom se na to připravit.
Co se týče přijímaní eura, Trichet patří, spolu s evropským komisařem pro ekonomické a měnové záležitosti Pedrem Solbesem, k těm, kteří varují před uspěchanou snahou o přijetí eura. Spoléhat na přivírání očí při plnění maastrichtských kritérií se tedy příliš spoléhat nedá.
Jako prognostik se ovšem příliš neosvědčil. V červnu 2000 prohlásil, že ekonomika se ekonomika vydala na cestu růstu, která bude mít známek dlouhého trvání a ve smyslu potenciálního dlouhodobého růstu již eurozóna zřejmě dohání americkou ekonomiku. Právě od druhé poloviny roku 2000 to jde s hospodářským růstem eurozóny s kopce.
Odměna nebo trest?
Pozice nového šéfa ECB bude ovšem o něco složitější než v byla v případě Wima Duisenberga. Francie totiž patří mezi hlavní zastánce uvolnění podmínek rozpočtové disciplíny zakotvených v Paktu stability a růstu. Nicméně Trichet opakovaně vyzýval k řešení rozpočtových schodků. Doma ho asi často chválit nebudou. Nového šéfa ECB čeká řada změn. Jeho mandát by měl být osmiletý a za tuto dobu se Hospodářská a měnová unie patrně o několik členů rozšíří. Změnou bude muset projít způsob rozhodování ECB. Představitelé jednotlivých států se již shodli na reformě hlasování v řídící radě ECB. Další z možných změn může být změna definice cílů měnové politiky ECB. Hybridní strategie cílování inflace a zároveň stanovení cíle pro růst peněžního agregátu M3 zbytečně podkopává důvěryhodnost ECB, neboť plnit cíl pro peněžní agregát se dařilo jen zřídka. Diskuse se vedou také o definici inflačního cíle. Za prvé, dvouprocentní cíl bývá kritizován jako příliš ambiciózní a zmiňována bývá možnost posunu na 2,5%. Za druhé, inflační cíl je stanoven asymetricky: dvouprocentní inflace je horní mezí, dolní mez není stanovena. Teoreticky by tedy ECB neměla vadit deflace. Právě kvůli riziku tohoto jevu a jeho následků, by mohla být definice inflačního cíle upravena podobně jako je tomu například v případě Bank of England, která zdůrazňuje, že příliš nízká inflace je stejně škodlivá jako příliš vysoká inflace. ECB je velmi mladou centrální bankou a stále ještě musí usilovat o posilování své důvěryhodnosti. A to by mělo být hlavním úkolem nového šéfa ECB.
David Marek