Český statistický úřad dnes zveřejnil údaje z výběrového šetření pracovních sil v 1. čtvrtletí letošního roku. Podle průzkumu ČSÚ pracovalo v české ekonomice v 1. čtvrtletí 4 718,6 tis. osob, což je o 32,4 tis. osob více než před rokem. Zatímco počet zaměstnanců se snížil o 42,3 tis., počet živnostníků bez zaměstnanců vzrostl o 55,4 tis. a řady podnikatelů se zaměstnanci se rozšířily o 22,5 tis. osob. Počet nezaměstnaných se snížil o 2,1 tis. na 389,9 tis. osob. Míra nezaměstnanosti spočtená na základě těchto dat a odpovídající metodologii Mezinárodní organizace práce (ILO) klesla na 7,6% ze 7,7% v 1. čtvrtletí loňského roku. Nutno upozornit, že údaje za loňský rok byly přepočítány na základě definitivních výsledků sčítání lidu z roku 2001.
Co nám uvedená data říkají? Celkový počet osob přinášejících si domů nějakou peněžní kompenzaci za svou práci roste. To částečně vysvětluje, proč i přes negativní informace o trhu práce poskytované každý měsíc Ministerstvem práce a sociálních věcí stále rostou tržby maloobchodních prodejců a ukazatele spotřeby domácností. Nezaměstnanost v české ekonomice je problém, nicméně pro některé makroekonomické úvahy je vhodné vzít v potaz raději vývoj zaměstnanosti, který nemusí být přesným zrcadlem změn v nezaměstnanosti.
Mnohé jistě zarazí rozdíl v míře nezaměstnanosti spočítané podle dat z výběrového šetření pracovních sil a míře registrované nezaměstnanosti, kterou se dozvídáme z Ministerstva práce a sociálních věcí. Rozdíl není jen v úrovni míry nezaměstnanosti, ale také v jejím vývoji. Zatímco jedna klesá, druhá stoupá. Míra obecné nezaměstnanosti (podle metodologie ILO) byla v 1 čtvrtletí o 2,5 procentního bodu nižší než míra registrované nezaměstnanosti. Vysvětlením je odlišná definice nezaměstnaného v dotazníku ČSÚ a na úřadech práce. Pro ČSÚ je nezaměstnaný ten, kdo po celé sledované období (tj. tři měsíce) hledal práci a neodpracoval za mzdu či jinou odměnu ani jednu hodinu. Je zřejmé, že míra nezaměstnanosti podle výběrového šetření pracovních sil nepokrývá krátkodobou frikční nezaměstnanost (do tří měsíců). Částečně způsobuje rozdíl mezi oběma mírami nezaměstnanosti také nelegální pracovní činnost nezaměstnaných registrovaných na úřadech práce spojené se zneužíváním dávek v nezaměstnanosti.
Důležitou informací je přeskupení zaměstnanosti ze skupiny zaměstnanců mezi podnikatele bez zaměstnanců, což lze vysvětlit dvěma faktory: rostoucí oblibou zaměstnávání zaměstnanců nepřímo prostřednictvím jiných kontraktů než pracovních smluv a snahou nezaměstnaných či zaměstnanců řešit své nepříznivé postavení na trhu práce zahájením podnikání. Prvnímu faktoru lze patrně přiřadit vyšší váhu.
Díky údajům o zaměstnanosti je možné odhadnout vývoj produktivity práce. Zaměstnanost se v 1. čtvrtletí meziročně zvýšila o 0,7%, takže při růstu hrubého domácího produktu o 1,5% (prognóza Patrie) ve stejném období, by se národohospodářská produktivita práce zvýšila o 0,8%, tedy stejně jako v posledním čtvrtletí loňského roku. Protože již známe průměrnou inflaci za první kvartál, jsme schopni na základě odhadu růstu produktivity práce odhadnout odpovídající růst mezd. Použijeme-li za měřítko inflace změnu indexu spotřebitelských cen, potom nám vychází, že by se průměrná mzda v 1. čtvrtletí měla meziročně zvýšit maximálně o 0,4%, při použití indexu cen průmyslových výrobců vychází přiměřený mzdový růst pouze 0,2%. Z uvedených orientačních výpočtů je pravděpodobné, že i na začátku letošního roku pokračovala nepříznivá relace mezi vývojem mezd a produktivity práce a s tím spojený růst reálných jednotkových mzdových nákladů. Aby tomu tak nebylo, musel by být buď růst domácí ekonomiky podstatně rychlejší nebo požadavky odborových organizací skromnější.
David Marek