Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, pan Milan Štěch se 26. února rozepsal na stránkách MFDnes o omylech „mladých liberálů“ jak sám označil blíže neurčenou skupinu ekonomů, kteří navrhují podle něj neuvážené recepty na snižování nezaměstnanosti. Pan předseda odsuzuje především neuváženě „liberální“ recepty na snižování nezaměstnanosti, jako jsou například vyšší flexibilita trhu práce (například větší využívání kontraktů na dobu určitou).
Článek zůstává na velmi normativní rovině, takže s ním lze jen těžko polemizovat. Je například „kvalita zaměstnanosti“ v Německu vyšší než v Británii? Jak se to, proboha měří? Možná, že pan předseda odborů má na mysli fakt, že v některých státech EU je až 40 placených dnů volna, že nemocnost tam dosahuje v průměru 10 dní ročně na každého zaměstnance. Byla by to sice svérázná „kvalita“, ale alespoň bychom věděli, že odbory stále ještě považují práci za zlo a nejlepší je taková práce, kde se nepracuje.
Nicméně, pan předseda Štěch přece jenom použil jedno číselné srovnání, z kterého vyvodil závěr, že politika zaměstnanosti v EU funguje dobře a že i pro Českou republiku by bylo vhodné se k ní připojit. Pan předseda správně píše, že průměrná nezaměstnanost klesla v celé Evropské unii z 10,6% v roce 1997 na 7,8% v roce 2002 (v článku je sice uvedeno 7,7%, ale již od 3.února je aktuálnější číslo za prosinec 2002, kdy nezaměstnanost v EU vzrostla o 0,1%). Z tohoto poklesu pak pan předseda Štěch dovozuje pozitivní hodnocení politiky zaměstnanosti v EU.
Bohužel, průměrné hodnoty bývají ošidné. Evropská unie se skládá z patnácti zemí a ty uplatňují své národní politiky zaměstnanosti, které se velmi odlišují. Dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v rámci EU mají dvě výrazně sociálně orientované země: Rakousko (dnes 4,2%) a Švédsko (dnes 5,1%), ale také dvě liberální země: Nizozemí (dnes 4,3%) a Velká Británie (dnes 5,1%). Nejvyšší nezaměstnanost bývala vždy ve Španělsku - dnes 12%), Belgii (11,9%) a v posledních letech i v Německu (dnes 10,3%).
Pokud se ale zaměříme na pokrok v posledních pěti letech, jednoznačně největšího zlepšení dosáhla právě tradičně nezaměstnaností nejpostiženější země Španělsko. Zatímco nezaměstnanost se v roce 1994 dostala až na úroveň 25% a ještě v roce 1998 byla 18,8%, stačilo pár let liberálních reforem, které byly provedeny přesně v duchu doporučení výše zmiňovaných „neuvážených mladých liberálů“ a nezaměstnanost ve Španělsku klesla téměř na polovinu. Velkou popularitu získaly zkrácené pracovní úvazky i práce na časově omezené kontrakty. Z českého hlediska je velmi důležité, že pokles nezaměstnanosti byl doprovázen snižováním vládních výdajů. Za posledních osm let se ve Španělsku snížily vládní výdaje z úrovně 50% na 42%. Schodek veřejných rozpočtů, který dosahoval 7% HDP v roce 1995, klesl za pět let na nulu a ta také zůstává. Průměrný ekonomický růst za období reforem dosáhl 4%
Jak si vedlo Německo, náš „sociální vzor“? Nezaměstnanost v roce 1998 byla 10,9%, nyní je 10,3%, průměrný ekonomický růst je těsně nad nulou, schodky veřejných rozpočtů nejenže neklesají, ale rostou. Další příklad je Francie. Francouzská vláda utrácí 50% národního HDP, její rozpočtový schodek roste nad hranici 3% a nezaměstnanost se již opět zvyšuje - v roce 2001 byla 8,8%, loni již 9,1%.
Takže hodnocení úspěšnosti „evropské politiky“ musí být o něco kvalifikovanější a nevystačí s jedním průměrem za celou unii. Ať se to odborářům líbí, či ne, úspěšné jsou ty země, které mají pracovní trh co nejflexibilnější. To samozřejmě neznamená, že by zaměstnanci neměli právo na jakoukoliv ochranu, nebo že by bylo vhodné zcela eliminovat sociální dialog. Jak ví každá slušná firma, zaměstnance se vyplácí informovat a diskutovat s nimi. Nelze však ve jménu „sociálního smíru“ bránit tomu, že prodělávající firma propouští zaměstnance, jak to žádala francouzská vláda. Stejně tak je škodlivé, získají-li odbory skutečnou moc nad firmami, protože zájmy odborářů jsou nutně krátkodobé a soustřeďují se na udržení míst a zvyšování mezd pro stávající zaměstnance a nikoliv na dlouhodobou perspektivu firmy.
Na závěr ještě dvě poznámky k textu předsedy ČMKOS. Odvážná je jeho úvaha o tom, že nižší nezaměstnanost v USA (momentálně 5,7%) ve srovnání s nezaměstnaností v Evropské unii (momentálně 7,8%) není způsobena ekonomickými faktory, ale na „dividendách z globalizace, celkové politické a také vojenské síle“. Huh? Dividendy z globalizace ve formě milionů imigrantů, kteří každoročně zaplavují americký trh práce? Politická a vojenská síla snižují nezaměstnanost? Proč pak je nezaměstnanost vysoká v „mocném“ Rusku a nízká v zanedbatelném Nizozemí?
Za druhé, mírně podpásová byla poznámka o „dobře zajištěných liberálech ve finančních společnostech“. Nevím, koho měl pan Štěch na mysli, ale například na návrhu reformy veřejných financí, která také obsahuje návrhy na zpružnění trhu práce, se nejaktivněji podíleli ekonomové z ministerstva financí, centrální banky a vysokých škol. Všichni jsou placeni státem a možná i pan předseda Štěch by byl překvapen, kdyby srovnal svoji výplatu s výpalatami těchto „mladých liberálů“.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK