Před několika dny se na scéně opět objevila myšlenka rovné daně. Teoreticky je to jistě zajímavý nápad. Otázka daňového systému nemá na poli ekonomické vědy jednoznačné řešení, neboť skrze daňový systém vláda uplatňuje také sociální politiku podle svých představ o správné míře solidarity ve společnosti. Ekonomická analýza nám může alespoň částečně pomoci zjistit, zda je výše daňových sazeb kontraproduktivní pro celkové daňové příjmy či nikoli. Na otázku, zda je v rámci přijatelné škály daňových sazeb "lepší" progresivní zdanění či rovná daň, však jednoznačnou odpověď nedostaneme. V tomto textu si však tak sofistikovanou analýzu za cíl neklademe. Podívejme se na věc z druhé strany.
Předpokládejme, že by byl zaveden systém jediné daňové sazby u daně z příjmu fyzických osob při existujících makroekonomických omezeních. Daňové příjmy tvoří hlavní zdroj příjmu státního rozpočtu. Doposud žádná politická strana nepředložila návrh řešení výdajové strany rozpočtu. Objevily se jen některé útržky, komplexnějšího pohledu se asi nebojí jen ekonomové (a je čeho se bát!) ale i politici. Není divu, před volbami by takový pokus znamenal politickou sebevraždu. Berme tedy plánované výdaje rozpočtu jako dané omezení. Při akceptování schváleného schodku státního rozpočtu jsou pro nás tedy i jednoznačně určeny požadované výnosy u daně z příjmu fyzických osob. V zákoně o státním rozpočtu pro letošní rok se počítá, že se pro státní rozpočet vybere na této dani 84,1 mld. Kč. Z celkového výnosu této daně to však představuje jen část, neboť celková částka se přerozděluje mezi státní rozpočet, rozpočty obcí a rozpočty krajů. Obce si přijdou na 20,6% z celkové výnosu této daně, kraje na 3,1%. Celkový výnos daně z příjmu fyzických osob by tedy v letošním roce měl dosáhnout výše 110,2 mld. Kč.
Abychom zodpověděli otázku, při jakých parametrech daňového systému této částky dosáhneme, musíme přidat další předpoklady, stejně jak to musí činit ministerstvo financí, když sestavuje návrh rozpočtu. Potřebujeme odhadnout částku, ze které se budou odvádět daně, tj. jakýsi makroekonomický daňový základ. V ČR je nyní zaměstnáno zhruba 5,2 mil. fyzických osob. Průměrná hrubá mzda v letošním roce bude podle našeho odhadu činit 15 800 Kč. Na mzdách se tak vyplatí více než 980 mld. Kč. Část se však nezdaňuje. Podle vyjádření poslance ODS, Vlastimila Tlustého, se v jejich návrhu počítá s jedinou odečitatelnou položkou na poplatníka, a to ve výši 6 000 Kč (na jiném místě politického programu se však počítá s možností snížit základ daně o spoření na penzi). Vzhledem k tomu, že dnes činí minimální mzda 5700 Kč, bylo by o placení daně osvobozeni jen mizivé procento pracujících. K jednoznačnějšímu určení bychom museli mít k dispozici aktuální údaje o mzdové diferenciaci v ČR. Poslední údaje ČSÚ jsou za rok 2000, kdy méně 6000 Kč pobíralo zhruba 2% pracujících. Od té doby se však průměrná i minimální mzda zvýšila.
A teď konečně k jádru věci: jaké musí být parametry daňového systému, abychom dosáhli požadovaných výnosů, neboli jak jej můžeme transformovat, aby změna byla fiskálně neutrální? Při zmíněné jediné odečitatelné položce ve výši 6000 Kč by daňová sazba musela činit 23%!
Na tomto místě by bylo možné namítnout, že rovná daň přinese administrativní úspory a snadnější odhalování daňových nedoplatků. Jenže daňové nedoplatky jsou problém u jiných typů daní a daňové příjmy reagují na změnu sazeb v řádu miliard Kč, kdežto administrativní úspory by dosahovaly řádu jistě nižšího a určitě by neumožnily snížení daňové sazby až na 15%. V rozpočtu by chybělo zhruba 38 mld. Kč.
Nyní předpokládejme, že by nová vláda trvala na sazbě 15%. Jaká by mohla být odečitatelná nezdanitelná položka? Zhruba 2000 Kč. Pokusili jsme se nalézt určité kompromisní řešení: daňová sazba, stejná pro všechny, by mohla činit 20% a nezdanitelná částka by neměla překročit 3500 Kč.
Nepříjemnému počítání však není konec. Jedním z dalších návrhů je zrušení odvodu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jež se dnes činí 3,6% hrubé mzdy. Za jinak stejných podmínek by v rozpočtu chybělo 30 mld. Kč. Abychom dosáhli požadovaných příjmů do rozpočtu musela by při nezdanitelné částce 6000 Kč činit daňová sazba, pro všechny stejná, 27%! Při patnácti procentní sazbě by nezdanitelná částka byla nulová a stejně by to nestačilo. Kompromisem v tomto případě by byla daňová sazba 22% při nezdanitelné částce 4000 Kč.
Ač by rovná daň mohla být prospěšným zprůhledněním daňového systému, bude nutné tento koncept představit v reálnějších obrysech. Patnáctiprocentní rovná daň, která se nám nabízí na plakátech a letácích, je iluzí. Alespoň odborné veřejnosti by měl být představen reálnější návrh. Je samozřejmě možné, že tvůrci návrhu rovné patnáctiprocentní daně počítali s jinými předpoklady. Potom by je však měli uvést. Navíc nelze spravovat levou botu, když děravější je ta pravá, tj. výdajová strana rozpočtu. Dobrovolně však na tuto otázku asi žádný politik před volbami neodpoví.
David Marek