Vliv pohybu averze vůči riziku asi mnozí pocítili na vlastní kůži, když se na trh dostavila korekce. Co ale určuje její velikost a vývoj v čase? Jak uvidíme v tomto článku, jsou to věci minimálně zajímavé.
Již jsme se zde zmínili, že jedna z odpovědí se odvíjí od spojitosti mezi strachem a vrozenou snahou o přežití. Averze vůči riziku se pak odvíjí od toho, že zatímco výhra by sice zlepšila životní úroveň jedince, prohra by mohla říznout do samotného základu jeho přežití. Stejně velká možnost výhry tudíž nevyváží možnou, stejně velikou, prohru (bavíme se přirozeně o investování částky, která je významná relativně k celkovému majetku jedince). Je tudíž jasné, že averze vůči riziku se mění s tím, jaké má člověk celkové bohatství a jak velká část je investovaná relativně k tomuto bohatství.
Na další, řekněme jemnější úrovni, se averze vůči riziku odvíjí zřejmě od vnímání hrdosti nad úspěchem vs. lítosti z neúspěchu. Jde zhruba o to, že lidé podle výzkumů většinou bolestivěji vnímají neúspěch v porovnání s tím, jakou mají radost z úspěchu. V již dříve uvedeném případě má Franta možnost investovat 100 Kč do dvou projektů, v prvním případě získá jistě 110 Kč, ve druhém na 50% získá 160 Kč, na 50% ale jenom 60Kč (průměrně tedy opět 110 Kč). Franta je averzní vůči riziku, bere tudíž první možnost. Franta tedy bere jistotu 110 Kč, protože neúspěch (60 Kč návratnost) by ho bolel daleko více, než jakou by měl radost z úspěchu (160 Kč). Pouze pokud bude onen úspěch odpovídajícím způsobem zvýšen (např. 200 Kč místo 160 Kč), půjde do toho. Jinak řečeno, ztráta částky/věci/hodnoty není v případě averzního investora vyvážena stejně pravděpodobným ziskem stejné částky. Je důležité si zde uvědomit, že nemusí jít o bolest na úrovni ztráty životní úrovně, ale o bolest z nabourání lidského ega a představ sama o sobě tím, že neuspěl.
Je tedy zřejmé, že se (opět) dostáváme do oblasti, kde lze jen těžko odvodit jednoduchá pravidla typu "když něco, stoupá averze vůči riziku, klesají ceny aktiv, a naopak". To je mimochodem problémem všech oblastí financí a ekonomie, které se snaží trochu "zreálnit" někdy až impotentní teoretické poučky. To ale ve většině případů znamená zabudovat do nich sociální a psychologické faktory. Dostáváme se pak rychle k tomu, že v podstatě není možné určit obecnější pravidlo a každý případ musí být posuzován hodně individuálně.
Důkazem může být i to, že významným faktorem, souvisejícím s uvedeným rozporem mezi vnímáním ztrát a zisků (tj. ve formování averze vůči riziku), je tzv. zarámování problému. Pro zpestření jeden nefinanční příklad - pánové Kahneman a Tversky v roce 1984 položili skupině doktorů jednoduchou otázku: USA se připravuje na propuknutí epidemie, očekává se, že pokud se nic nepodnikne, zemře 600 lidí. Vláda má 2 možnosti. Možnost A znamená, že bude zachráněno 200 lidí. Při možnosti B bude na 33% zachráněno všech 600 lidí a 66% pravděpodobnost, že nebude zachráněn nikdo.
Druhé skupině doktorů byla položena ta samá otázka, ale zarámovaná negativně (tj. ne jako počet "zachráněných životů", ale počet "mrtvých"): Při programu A zemře 400 lidí, při programu B je 33% pravděpodobnost, že nikdo nezemře a 66% pravděpodobnost, že zemřou všichni.
První skupina volila výrazně (72/28) ve prospěch projektu A, druhá ve prospěch B (první byla averzní vůči riziku, druhá byla ochotná riskovat). Dvě porovnatelné skupiny odborníků v daném oboru tak ve stejném případě zvolily opačná řešení čistě na základě toho, jak jim byl problém předložen - zarámován. Jinak řečeno, prostá volba slov by měla naprosto reálné důsledky v podobě zvolené strategie (zde by posunula averzi vůči riziku tak, že se v druhém případě snížila, jen aby, byť jen s menší pravděpodobností, nebyl zmařen ani jeden lidský život).
Vrátíme-li se zpět do světa financí, možná se Vám v souvislosti s uvedeným vybaví pečlivost, s jakou problém rámují (tj. hrají si se slovy) představitelé centrálních bank, nebo firem při prezentování jejich výhledu. Jejich vliv na to, jak si každý zarámuje problém ve své hlavě, je ale omezený. A pokud se vám zdá, že uvedený příklad zdaleka nesouvisí jen s averzí vůči riziku, máte pravdu.