Ekonom Harold Cole a jeho kolegové se na stránkách VoxEU zabývají tématem „boomu před krachem“. Tedy dvacátými lety minulého století, kdy ekonomika i trhy procházely silným boomem který ovšem skončil hlubokými problémy. O tom, že současný vývoj v oblasti nových technologií a jejich vlivu na ekonomiku a trhy hovoří například známý ekonom Ed Yardeni. Co zjistil Harold?
Podle tohoto ekonoma nyní vyvstává do popředí otázka: Co se stane, když firmy investují do nových kapacit, ale očekávané zisky se nedostaví? Jinak řečeno, ukáže se současný boom umělé inteligence jako bublina? Poroste poptávka dostatečně rychle, aby absorbovala nově budované kapacity? I velká hospodářská krize byla podle ekonoma příběhem o tom, jak optimistická očekávání táhla nahoru investice, ale tento boom nakonec vytvořil řadu rizikových oblastí. Obvykle se přitom následný propad vysvětluje krachy bank a chybně nastavenou monetární politikou. Co k tomu píše Cole?
Podle tohoto ekonoma většina zmiňovaných teorií opomíjí jeden důležitý faktor. Dvacátá léta 20. století byly totiž jedním z období v americké historii, kdy prosperita rostla extrémně rychle. „Mezi lety 1921 a 1929 rostl reálný produkt na obyvatele ročně přibližně o 3,4 %, což je výrazně více než jeho dlouhodobý trend. Reálné investice na jednoho obyvatele se zvyšovaly zhruba o 5,2 % ročně. Míra zaměstnanosti však zůstala do značné míry nezměněna a podíl práce na celkových příjmech klesl. Jinými slovy, produkce a investice prudce vzrostly, ale zaměstnanost s tímto vývojem nedokázala držet krok.“ Podle ekonoma mají standardní ekonomické teorie problém s vysvětlením tohoto jevu.
Druhá průmyslová revoluce podle ekonoma transformovala americký život tím, že se rozšířilo používání automobilů, elektrické energie, domácích spotřebičů a řady dalších produktů. Do poloviny 20. let 20. století se ale už mnoho z těchto inovací stalo běžnou součástí života. A „nové produkty vstupující na trh nedokázaly vyrovnat zpomalení poptávky plynoucí z toho, že trh už byl saturován předchozími inovativními produkty.“ Například meziroční růst u registrací nových automobilů dosáhl vrcholu kolem roku 1925. Elektrifikace šla podobnou cestou, protože do roku 1929 už poháněla elektřina přibližně 78 % provozu továren a byla v 68 % domácností.
Tyto trendy tedy podle Cola naznačují, že mimořádná poptávka vyvolaná dřívějšími inovacemi druhé průmyslové revoluce nastavila vysokou laťku. Bylo postupně stále těžší ji udržet, vznikalo příliš málo nových produktů. K tomu ale stále rostla produktivity ve výrobě a následující graf ukazuje, jak se tyto síly střetly v oblasti výroby a prodeje automobilů. Konkrétně vidíme, jak klesaly ceny nových vozů (fialová křivka) a jaks e snižoval počet hodin potřebných k výrobě automobilů (modrá křivka):
Firmy tedy podle ekonomů mohly s menším počtem pracovníků vyrábět více zboží, které spotřebitelé již znali a kupovali. Ovšem příležitosti ke stimulaci poptávky prostřednictvím zcela nových produktů se v této fázi boomu už neobjevovaly potřebným tempem. V zítřejším Víkendáři popíšeme důsledky včetně vývoje na akciovém trhu.