V minulém článku jsme si představili základní rysy velké novely insolvenčního zákona. V tom dnešním se blíže podíváme na část problémových okruhů úpadkového práva, k jejichž zlepšení by měla novela, kterou nedávno schválila Poslanecká sněmovna, přispět.

Určování insolvenčních správců

Určení osoby insolvenčního správce je primárně svěřeno do rukou věřitelů, kteří mohou na schůzi věřitelů odvolat správce ustanoveného soudem a na jeho místo dosadit „svého“ správce. Do té doby však úřaduje správce, kterého volí předseda insolvenčního soudu dle svého uvážení. Tento tzv. nominační princip však vyvolává pochybnosti stran objektivity a transparentnosti. Největším rizikem tohoto systému je vytváření nevhodných vztahů mezi insolvenčními správci. Jeho výsledkem v praxi bývá, že do tzv. velkých kauz jsou ustavování jen „osvědčení“ správci.

Tomuto by měla novela napříště zabránit změnou nominačního systému na rotační. Tato tzv. kolečka budou založena na teritoriální bázi podle pořadí zápisu sídla nebo provozovny správce v seznamu správců. Seznamy budou přitom vedeny na 3 úrovních: obvodní (pro oddlužení), krajské (konkurz) a celostátní (reorganizace). V závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka bude pak předseda soudu povinen určit správce podle pořadí toho kterého seznamu. Nominační princip volby insolvenčního správce nezanikne úplně. Bude však moci být použit pouze ve výjimečných případech, jejichž užití předseda soudu bude muset vždy odůvodnit.

Souběh exekučního a insolvenčního řízení

Jednou z hlavních zásad insolvenčního řízení je upřednostnění kolektivního procesu uspokojení pohledávek věřitelů před individuálním uspokojením, které se obecně projevuje v poměrném uspokojení všech věřitelů. Insolvenční řízení tedy oslabuje účinky jiných řízení, ať se tato nacházejí ve fázi nalézací (před soudem), nebo vykonávací (u exekutora).

Podle stávající úpravy po zahájení insolvenčního řízení lze exekuci nebo výkon rozhodnutí na majetek dlužníka nařídit, nelze jej však provést. Vzhledem k nejasnému rozlišení pojmů „nařízení“ a „provedení“ exekuce se v praxi někteří dlužníci snaží prosadit výklad, že po zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku má dlužník jako osoba s dispozičními oprávněními nárok na uvolnění prostředků blokovaných na účtu kvůli exekuci. Praktickým vyjádřením této snahy dlužníků je pak opakované podávání nedůvodných insolvenčních návrhů. Pro vyloučení těchto účelových spekulací novela upřesňuje, že úkonem, jímž se „provádí“ exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro tyto účely exekuce (tedy např. zablokování prostředků na účtu dlužníka).

Novela dále jasně stanoví, že po rozhodnutí o úpadku již nelze až na výjimky exekuce nejen provést, ale ani nařizovat. A co se stane, pokud exekutor tyto zákazy nerespektuje? Novela zavádí sankci, že k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením se v insolvenčním řízení nepřihlíží.