V posledním sloupku z minulého týdne (který najdete ZDE) jsem sliboval, že opustíme relativně často probírané téma míry viny bankovního sektoru na současném marasmu a začneme se věnovat něčemu stejně zábavnému. Jako inspiraci a úvod bych použil jednu z posledních definic šílenství, která – jistě inspirována nedávnými ekonomicko-politickými událostmi – zní „šílenství je dělat věci stejně jako v minulosti a očekávat jiný výsledek“.
Přišla-li na ekonomiku v minulosti krize nebo náznaky zpomalení, de facto všechny vládní administrativy dokázaly přijít jenom s jedním řešením – napumpovat do ekonomiky peníze a „vykoupit“ se z problémů (dočasně) uměle navýšenou spotřebou. Málokdo si dokázal připustit, že další dvoj- až trojnásobná dávka toho, co nám kocovinu způsobilo nás jí dokáže také zbavit. Přesto se tento postup opakoval a opakuje jako přes kopírák již několik desetiletí a málokoho napadne, že krize je hlavně známkou potřeby cosi ZMĚNIT. Když Vás začnou bolet záda, můžete si dát prášek a potlačit symptomy, nebo se zamyslet nad tím co děláte chybně, napravit to a potlačit bolest jednou provždy.
I proto je více než zajímavé sledovat názory na současnou krizi od skutečných liberálů, v tomto případě reprezentovaných akademiky a praktiky sledujícímu tzv. rakouskou školu. Jejich hlavní motto pro tuto dobu je v krátkosti – „nechat to být“. Nezasahovat, příliš neregulovat, nechat slabé bez milosti padnout… Nic z toho se zatím evidentně neděje (a podle všeho ani dít nebude, hlasy voličů a preference jsou pro politiky něco jako dávka heroinu pro feťáka), přesto si „rakušané“ dovolují nabídnout několik dalších možností, jak alternativně řešit současnou krizi (reálie opět nastaveny na prostředí USA, ale dají se jistě přenést na mnohé jiné regiony):
1) Eliminovat daň z příjmu fyzických a právnických osob. Nesnažte se místo toho zavést rovnou daň, plochou daň, daň z přidané hodnoty nebo jakoukoliv jinou daň se sexy názvem. V zájmu potvrzení vážnosti vašeho kroku vyhoďte do povětří budovu berního úřadu (úředníky před tímto krokem nicméně evakuujte, možná se budou hodit na jinou práci…třeba kopání výkopů).
2) Rozboření systému sociálního pojištění bude muset ještě chvíli počkat, nelze se zbavit všech státních příjmů najednou. V roce 2007 však i po odečtení daní z příjmů fyzických a právnických osob americká vláda získala od občanů více jak 1 bilion dolarů, prostor tedy existuje.
3) Ztráta 1,5 bilionu dolarů daňových příjmů sice na první pohled vypadá hrozivě, díky stimulům na poptávkové straně by však konečný dopad zdaleka nebyl tak dramatický.
4) Snížení ostatních státních výdajů (čti „úspory“) o jeden bilion sice také zní jako z říše snů, ale není nereálné. Každá vláda má nemálo aktiv, která může prodat do soukromých rukou a tak na nějakou dobu pokrýt schodek na příjmové straně.
5) Rozpusťte DEA (Drug Enforcement Agency, ekv. Národní protidrogová centrála) a SEC (Komise pro cenné papíry). Vzhledem k tomu, že Bernie Madoff SEC poměrně úspěšně unikal a úspěchy DEA na poli prevence užívání drog „silovou cestou“ také selhávají, málokdo po těchto institucích bude truchlit.
6) Snižte rozpočet Pentagonu (alias Ministerstva obrany) na polovinu. V roce 2008 to bylo oficiálně 460 miliard dolarů, poloviční snížení by do státní kasy rázem přineslo 230 miliard USD.
7) Rozpusťte Ministerstvo školství. To by podle posledního rozpočtu ušetřilo 68,6 miliardy dolarů. Pokud by někdo protestoval, nechť Vám dokáže, že Američané jsou dobře vzdělaný národ. Navíc je fatální chybou požadovat, aby bylo vzdělání „dostupné pro každého“. Zástupci rovnostářské obce, je mi líto…
8) Zrušte všechny ty „ozdravné balíčky“ a ostatní „výkupné“ nefunkčním nebo zastaralým průmyslovým odvětvím.
9) Povolte téměř neomezenou imigraci za předpokladu, že příchozí mají zajištěnou práci u svého zaměstnavatele a tento zaměstnavatel zaplatil na 3 roky dopředu všechny příslušné státní a místní daně k této práci se vážící.
10) Zrušte minimální mzdu. Toto, společně se zrušením daně z příjmu, vyřeší nezaměstnanost za 6 měsíců.
Jednoduché, že? Samozřejmě, velká většina výše uvedených bodů je dovedena ad absurdum a při současném politickém nastavení má jen pramalou šanci na úspěch. Přesto všichni instinktivně tušíme, že to je cesta, kterou by stálo za to zkusit…
P.S. Česká média tento víkend poněkud opomněla zdůraznit fakt, že prezident B. Obama v pátek jmenoval členy svého nového poradního výboru pro oživení ekonomiky, do jehož čela postavil bývalého šéfa Fedu (v letech 1979 – 1987) Paula Volckera. Ano, toho Paula Volckera, který přispěl ke zrušení „zlatého standardu“, v roce 1981 vyhnal úrokové sazby až na 20 %, de facto zlomil vaz prezidentu Carterovi a způsobil největší protesty občanů proti Fedu od roku 1922. Šílenství je dělat věci stejně…
(Zdroje: www.mises.org)