Brusel (zpravodaj ČTK Michal Půr) - Přestože se EU na posledním summitu v Praze posunula blíže k realizaci plynovodu Nabucco, který má unii zbavit značné závislosti na ruském plynu, Moskva opět ukázala, že, pokud jde o energetickou politiku, je před evropským společenstvím o krok napřed. Chystaný podpis dohody o výstavbě plynovodu South Stream mezi Ruskem, Řeckem, Srbskem, Bulharskem, Maďarskem a Itálií zchladil úvahy o snižování závislosti unie na Rusku, přestože ruský projekt má proti Nabuccu celou řadu nevýhod.
"Je to politický projekt (South Stream), který vznikl jen proto, aby čelil Nabuccu," řekl před nedávnem v Evropském parlamentu Alan Riley z Londýnské univerzity, který se specializuje právě na oblast energetické bezpečnosti. Jeho slova jasně vystihují pro Evropskou unii krutou realitu. Projekt Nabucca, který má přivést do Evropy plyn ze střední Asie, je ekonomicky nesrovnatelně výhodnější než South Stream, přesto již několik let leží na papíře a unie s ním není schopna citelně "pohnout".
Náklady na vybudování Nabucca se odhadují na zhruba osm miliard eur (zhruba 216 miliard korun), kdežto na vybudování South Streamu bude třeba vynaložit téměř 15 miliard eur (zhruba 405 miliard korun), tedy téměř dvakrát tolik. Rozdíl je způsobený především zvolenou trasou. Ruský projekt má vést z podstatné části pod hladinou Černého moře, což jej významně prodražuje.
Moskva ovšem při jednání se zeměmi, které se mají projektu účastnit, neváhá nekompromisně využít vlivu v některých z nich. Evropská unie proti tomu takový vliv ve střední Asii zdaleka nemá, přičemž čelí silnému Turecku, jehož účast je pro Nabucco klíčová, ale výměnou za svůj souhlas požaduje pokrok v přístupových rozhovorech s unií. Dobrou ilustrací, že Rusko se svými partnery rozhodně nejedná "v rukavičkách" může být přesvědčování Bulharska, přes jehož území má South Stream rovněž vést.
Stačila jedna návštěva ruského premiéra Vladimíra Putina v Bulharsku a Srbsku, aby vlády obou zemí přesvědčil ke spolupráci. Dokonce přemluvil Bělehrad, aby prodal státní ropnou společnost NIS ruskému energetickému gigantu Gazprom, aniž by vláda vypsala výběrové řízení, na němž pro změnu trval Evropská unie. To nakonec vyvolalo v regionu kontroverzi, která ale brzy utichla.
"Rusko má zájem, aby celý Balkán zůstal nestabilní. To je jejich strategie. Vydírají každého Kosovem a hrozí rozpoutáním nepokojů v Abcházii či v Podněstří. Je zcela zřejmé, že naše nestabilita je uspokojuje," popsal vyjednávací taktiku Moskvy v rozhovoru pro agenturu Focus bývalý bulharský premiér Ivan Kostov.
Nejen razantnější přístup ke svým partnerům však posouvá South Stream blíže realizaci, než Nabucco. Moskva má na své straně obrovskou výhodu. Na rozdíl od Evropanů, jejichž vyjednávací pozici komplikují i vzájemné spory, má pro nový projekt plyn. To se o Evropské unie tak zcela říci nedá. Kapacita Nabucca má dosahovat 31 miliard kubíků plynu, ale zpočátku jím má proudit jen osm miliard metrů krychlových.
Na naplnění evropského projektu budou sice z počátku stačit jen dodávky z Ázerbájdžánu, ale do budoucna EU bude muset zajistit dodávky i z dalších zemí. Plné kapacity by přitom Nabucco mělo dosáhnout v letech 2017 až 2019 za předpokladu, že se začne stavět v roce 2011. Jako dodavatel se unii dlouhodobě nabízí Írán, jehož vztahy s evropským společenstvím ovšem nejsou ideální. Evropské společenství má naopak eminentní zájem o dodávky z Turkmenistánu, jehož přírodní bohatství bez problémů dostačuje na to, aby mohl dodávat zemní plyn Rusku, Číně i Evropě naráz.
Právě nedávný pražský summit však odhalil, že přesvědčování jeho politických lídrů nebude zdaleka tak jednoduché. Zástupci Turkmenistánu totiž na konci vrcholné schůzky odmítli podepsat deklaraci, která vyjadřuje vůli k další spolupráci mezi EU a státy takzvaného jižního koridoru, tedy především těch, které se mají podílet na Nabuccu.
Důvod je podle jednoho z diplomatických zdrojů ČTK, který je s jednáními obeznámen, jednoduchý. Turkmenistán dodávat plyn do Evropy nepotřebuje a bez problémů si vystačí s dodávkami Rusku a Číně. Může tak unii snadněji tlačit k nejrůznějším ústupkům. Tamní politici mohou žádat například jednodušší vízový režim či místa pro své děti a děti svých spolupracovníků na evropských školách.
Takové ústupky je ovšem na unijní půdě velmi těžké prosazovat, protože projekt Nabucca se zdaleka netěší podpoře všech 27 členských států. "Vždycky to byl jen starý sen a starý plán," odmítl loni projekt bývalý maďarský premirér Ferenc Gyurcsány.
Pomyslný souboj mezi Nabuccem a South Streamem tak může skončit hned několika scénáři. Nakonec mohou vzniknout oba projekty a oběma bude proudit plyn, tak jak bylo původně plánováno. Stejně dobře, ale může Nabucco skončit ve stínu South Streamu, protože nebude mít dostatek dodavatelů. Obrazně řečeno by tak na cestě ze střední Asie do Evropy mohly stát trubky, ale plyn by v nich neproudil, a nebo by jej proudilo jen málo.
Třetí a poměrně pravděpodobná varianta naopak počítá s tím, že jedním z dodavatelů plynu pro Nabucco by mohl být i Gazprom, což už ani neskrývají evropští politici. Evropa by tak sice nesnížila závislosti na Rusku, na druhou stranu by však významné množství plynu proudilo mimo Ukrajinu, která se ukázala jako nepříliš spolehlivou tranzitní zemí během plynové krize na začátku letošního roku.
Související články:
Gazprom hodlá skoupit všechen plyn určený pro Nabucco
Rusko odpovídá na plány plynovodu Nabbuco, podepíše dohody o South Streamu