Ve společné práci s Carmen Reinhart jsme zjistili, že dluhem vytvořená bublina na trhu s nemovitostmi je častým předvojem finančních krizí. Dlouhodobý nárůst vládního zadlužení je zase velmi častým jevem během doznívání krizí. Hlubší otázkou ale je, zdali ekonomové mají skutečně nějaký nástroj pro prevenci bublin.
Během klasické bubliny se cena aktiva nachází vysoko nad jeho fundamentem a zůstává tam, dokud na trhu panuje víra, že bude dále růst. Racionální investoři by však měli poznat, že očekávání stojící za bublinou nejsou logická a ta by tak nikdy neměla vzniknout. Jako postgraduální student jsem tomu věřil. Pak ale přišli chytří teoretici, kteří si všimli, že i v teorii jsou bubliny možné, pokud je dlouhodobá o riziko upravená úroková míra menší než trendový růst ekonomiky. Pak ale rychle následoval ekonomický výzkum, který nás ujistil, že v takto podivném světě nežijeme.
Výzkum šel dál a ekonomové pochopili, že vše záleží na tom, jak účastníci na trhu koordinují svá očekávání. V principu mohou ceny růst náhle a náhodně z jednoho rovnovážného stavu do dalšího, jako by jejich vývoj záležel na slunečních skvrnách. Skutečným problémem ale není to, zda se konvenční ekonomická teorie dokáže vypořádat se vznikem bublin. Skutečnou výzvou pro investory a politiky je detekce pro systém nebezpečných odchylek od fundamentu, které ohrožují ekonomickou stabilitu více, než jen volatilitou cen.
Spolu s Carmen Reinhart jsme v naší práci založené na zkoumání staletí finančních krizí ukázali, že odpověď spočívá v zaměření se na prudké nárůsty zadlužení a cen aktiv, které mohou náhle prudce klesnout, pokud pomine důvěra na trhu. Pokud praskne bublina na akciích, investoři, kteří během boomu vydělali, spolknou své ztráty a vše pokračuje dál. Když ale zkolabují trhy s dluhem, následuje dlouhá debata o tom, kdo ztráty ponese. Příliš často je bohužel velikost dluhu, zejména v případě dluhu vládního, před investory skryta až do doby po krizi.
Problémem v Číně je nyní to, že se zdá, že nikdo nemá dobrá data ohledně rozložení dluhu a už vůbec ne o implicitních a explicitních zárukách, které se s dluhem pojí. Nejde ale o problém typický jen pro Čínu. Prudce roste oficiální vládní zadlužení a obrovské mimorozvahové závazky a dluhy zůstávají po celém světě účelově skryty. Jako vždy je velmi těžké určit načasování. I když globální trhy rostou, není tak těžké uhádnout, kde by mohly číhat bubliny.
Autorem článku je Kenneth Rogoff, profesor na Harvard University a spoluautor „This Time is Different: Eight Centuries of Financial Crises“.
(Zdroj: Financial Times)