Nepochybně dostanu za svůj příspěvek notně vynadáno, ale nemohu si pomoci. Doslova nejzářivější hvězda finančních trhů, zlato, láme jeden cenový rekord za druhým. Můj osobní názor je, že se jedná o bublinu, která sice ještě nedosáhla svého maxima, ale jednoho krásného dne se tak stane. V které fázi se momentálně nacházíme, zdali na jejím začátku nebo blíže konci, nedokážu odhadnout a myslím si, že by to uměl málokdo.
V této souvislosti mne však napadl jiný aspekt celého problému. Svět se stále vzpamatovává z následků jiné prasknuté bubliny, tentokrát na nemovitostech a hypotečních cenných papírech. Soudní procesy, propouštění obchodníků, státní deficity - to jsou všechno důsledky neuvážené spekulace. Cynikové tvrdí, že dříve nebo později dojde k nafouknutí nějaké nové bubliny, jelikož lidé mají krátkou paměť. Příklad se zlatem nám však ukazuje, že to není lidská paměť, co je zde ve hře, nýbrž jiný rys lidského mozku, kterým je něco jako touha po bezpečí, po pevném bodě ve vesmíru a rychlém, elegantním řešení čehokoliv. Zlato je v současné době lékem na kreditní riziko, nejistotu ve státních financích nejrozvinutějších zemí, zkrátka rychlou a elegantní odpovědí na veškeré nejistoty, které sužují náš svět.
Problémem zlata však zůstává několik drobností, na které by si měl člověk odpovědět dříve, než zlato zakoupí jako dlouhodobou investici a ochranu před inflací. Předně se ptám, kde je ona obávaná inflace? Hůře skladovatelné komodity, zejména ty energetické, jakými jsou například zemní plyn a elektřina, nerostou, naopak klesají (nebudu se pouštět do detailů, jakou elektřinu a jaký zemní plyn mám na mysli). Pokud by ve světové ekonomice existovalo nějaké úzké hrdlo, díky němuž by se ceny těchto komodit měly začít zvedat tak, aby tento pohyb vyvolal inflační nárůst cen v celém systému, proč se tak již tomu neděje? Inflační karta, která slouží jako jeden z podpůrných argumentů pro růst ceny zlata mi proto tak trochu nesedí. Druhá karta, kterou je emise peněz a monetizace státního dluhu, které způsobuje zvyšování báze, je o něco lepší, jelikož má vskutku reálnou podstatu. Problémem je opět fakt, že „normální člověk“, který zrovna nepracuje v bance jako money market dealer, nikdy tuto emisi peněz neviděl. Státním zaměstnancům se snižují platy, soukromá sféra propouští zaměstnance a předluženým domácnostem nikdo nepůjčí ani zlámanou grešli. Kde tedy jsou ty údajné inflační peníze? Nikdy neopustí uzavřený kruh bankovního systému a slouží pouze jako bezpečnostní polštář pro přeúvěrované banky. Argument, že inflační tlaky sice zatím neexistují, ale v budoucnosti se jistojistě objeví, je podobná věc jako být předem nešťastný cestou z kopce, protože až budu dole, tak zase budu muset jít do kopce.
Sečteno podtrženo, ceny zlata žene nahoru pofiderní vidina bezpečného přístavu a „self-fulfilling prophecy“, které jsou obě důležitými ingrediencemi podílejícími se na vzniku bubliny. Odpověď na otázku v nadpisu je tedy: „není to jinak, je to pořád stejně“.