Aktualizováno Pro Polsko a další země střední a východní Evropy ze snahy o rychlé přijetí eura plynou po krizi podstatně menší výhody, než tomu bylo dříve. Krize změnila pohled na váhy mezi náklady a přínosy přijetí společné evropské měny, uvedl guvernér polské centrální banky Marek Belka.
Celkem sedm z deseti nejnovějších členských zemí Evropské unie, které do ní vstoupily po roce 2004, vyčkává (či nečiní vše, co by v tomto směru mohlo) se zapojením do měnové unie. Přípravy na přijetí eura slábnou ve stínu finanční krize, následné ekonomické recese a nejnověji ve stínu problémů okrajových zemí eurozóny a dluhové krize Evropy. V tomto prostředí si centrální banky chtějí ponechat kontrolu nad vlastní měnou. „Veřejné finance eurozóny se výrazně zhoršily a tím padly také argumenty hovořící o jednoznačném přínosu pro většinu východních zemí z rychlého přijetí eura,“ říká polský guvernér.
Jedním z uváděných přínosů eura bylo zajištění přístupu „nových“ zemí k rozsáhlému a levnému kapitálu. Podle Belky ale po vývoji, jehož jsme svědky, centrální bankéři již jednoduše nevěří, že od přijetí eura můžeme očekávat předplacenku na pokles národních výpůjčních sazeb do blízkosti benchmarku v podobě výnosů na německých bundech tak, jak bylo mantrou před krizí. Stačí jen pohlédnout na Řecko. To, co dnešníma očima považujeme za kritický růst výnosů na dluhopisech či CDS, z velké části znamená jen návrat na úrovně, které byly zemi přirozené před přijetím eura.
Dalším předpokladem podle Belky bylo, že příliv investic podpoří konkurenceschopnost a modernizaci země. „Místo toho kapitál zamířil do takzvaných neobchodovatelných sektorů ekonomiky, jako jsou reality nebo část služeb a vyhnal spotřebitelské výdaje na úrovně, které se ukázaly jako dlouhodobě neudržitelné,“ míní polský guvernér, bývalý premiér a také bývalý šéf evropské sekce Mezinárodního měnového fondu.
Podle Belky byly do roviny pouhé iluze vyvráceny také předpoklady, podle kterých členské země eurozóny, které mají zdravé finance, mohou lépe čelit přílivu nadměrného kapitálu a naopak, uvedl guverném polské centrální banky s odkazem na Bulharsko a Estonsko, které podle něj trpěly stejně, jako srovnatelné země s laxnějším přístupem fiskální politiky.
Těmito vyjádřeními Belka neodsuzuje podstatu eura. Podle něho stále efekty jednotné měny v podobě snížené měnové volatility, nižších směnných a zajišťovacích nákladů či levnějších (ne tak levných, jako benchmark země v podobě Německa) půjček pro vládu i podniky činí euro žádoucím cílem. „Pro zemi, jakou je Polsko, není možné zůstat mimo eurozóny navždy,“ uvedl Belka s tím, že přes řadu přínosů národní měna „vytváří napětí“ vůči finančním a pracovních trhům zemí uvnitř eurozóny.
Polská ekonomika podle projekcí MMF letos vzroste o 4,0 procenta při celkovém očekávaném růstu rozvíjejících se ekonomik Evropy o 4,3 procenta, což je tempo v obou případech více než dvojnásobné proti očekávanému růstu zemí západní Evropy s tempem 1,7 procenta. Síla a růstový apetit polské ekonomiky jsou motivem pro řadu firem od domácích, přes slovinské, litevské, ukrajinské a nevyjímaje české k umístění akciového IPO právě na tamní burzu. Index WIG, zahrnující 371 titulů, obchoduje na 11,6 násobku očekávaných zisků proti 7,2x u benchmarku MSCI EM Eastern Europe a 11,1x u MSCI Emerging Markets.
(Zdroj: Bloomberg, NBP, MMF)