Gazprom nezažívá zrovna nejlepší rok. Soud s italským zákazníkem, firmou , raději ukončil dohodou (a poskytnutím slevy na plyn), čehož se chytil německý EON, vůbec největší odběratel ruského plynu v Evropě, a chce po plynárenském gigantu odpovídající zvýhodnění. Nyní přichází razie Evropské komise v dceřiných společnostech Gazpromu a jeho obchodních partnerů v 10 zemích na 20 pobočkách ve střední a východní Evropě.
Seznam podezření, které vůči Gazpromu Komise má, je dlouhý a zahrnuje téměř všechny přečiny, kterých se firma obchodující s plynem může dopustit: kartelové dohody, pokus o rozdělení trhu, vytlačování konkurence, bránění v přístupu k infrastruktuře třetím stranám, bránění v diverzifikaci dodavatelů a navrch vyděračské praktiky, včetně nadsazených cen.
Vedení společnosti podle dobře informovaných zdrojů deníku Kommersant takto rozsáhlý zásah absolutně nečekalo, o čemž svědčí i dlouhá doba (24 hodin) mezi začátkem operace a prvním oficiálním komentářem společnosti, který navíc místy budí zmatený dojem. Obraty typu „Gazprom jako průkopník liberalizace evropského trhu s plynem“, kterými je text vyšperkován, vypadají jak z černé komedie.
Rusové podle všeho nechápou, proč k raziím došlo právě teď, jen pár měsíců před citlivou zimní sezónou, při které se, jak plyne ze zkušenostní posledních let, vyplatí zachovat smířlivější postoj. Ne že by se plynárenský gigant některého (či řady) z výše uvedených provinění nedopouštěl, jen je těžké kategoricky prohlásit, že tím v dané zemi porušil zákon. Liberalizace energetického trhu v Evropě je teprve v počátečním stádiu a převedení třetího energetického balíčku, který se sestává hlavně ze směrnic a liberalizaci posunuje nejdál, do jednotlivých národních legislativ bude trvat ještě měsíce. Navíc si země mohou vybrat ze tří stupňů tvrdosti nové legislativy, takže ani pak nebude moci Komise měřit všem stejným metrem a aplikovat plošný přístup. Také údajná stížnost Litvy na nekalé praktiky Gazpromu, která prý k iniciaci vyšetřování přispěla, načasování zátahu příliš neosvětlí. Litevci se spravedlnosti dovolávali už v lednu. Že by antimonopolní direktorát napadlo vrazit do kanceláří podezřelých firem (místo jedné rovnou dvaceti) až osm měsíců poté?
Jenže úplně bez indicií v moskevské centrále Gazpromu nebyli. Evropská komise má ruského monopolistu na mušce už delší dobu. Stačí vzpomenout na ostrou výměnu názorů mezi šéfem Komise José Barrosem a ruským premiérem Vladimirem Putinem na jejich setkání v Bruselu. Výmluvná byla také slova komisaře pro energetiku Günthera Oettingera, který před několika týdny nezvykle drsně a otevřeně napadl projekt ruského plynovodu South Stream, jenž konkuruje evropskému Nabucccu. Poté rétoriku ještě zostřil a prohlásil, že evropské státy by měly s Gazpromem o plynových kontraktech vyjednávat společně, a to vždy pod dohledem zástupců Evropské komise.
Co ale Komise po Gazpromu vlastně chce, když jí k prokázání nelegálních praktik podle všeho chybí právní základ? Nic míň než to nejcennější: dodavatelské smlouvy se vzorci pro výpočet ceny plynu pro jednotlivé státy/odběratele. Gazprom tyto citlivé dokumenty dlouhodobě a vytrvale odmítá zveřejnit s odkazem na obchodní tajemství. Stalo se tak již všeobecně přijímaným faktem, že nikdo neví, kolik přesně za plyn platí polská , německý EON nebo český Transgas.
Komise dlouho trvala na odtajnění smluv, ale Rusy k tomu nijak přinutit nedokázala. Skutečnost, že k dosažení svého cíle nakonec zvolila takto brutální metodu, dokládá stupeň závažnosti konfrontace. Pracovníci antimonopolního komisariátu si z kanceláří odnesli stovky dokumentů. Některé z nich budou vzorce jistě obsahovat. Jestli se informace o konkrétních rozdílech v cenách a domnělém preferenčním zacházení se „sbratřenými“ koncerny dostanou na veřejnost, bude pozice Gazpromu při budoucím jednání o cenách (třeba i na Ukrajině) poškozena daleko víc, než kdyby mu Brusel vyměřil miliardovou pokutu.
(Zdroj: Kommersant, Financial Times, Moscow News)