Nejdříve to bylo Řecko, pak Portugalsko, Irsko a Španělsko. Francie s Německem možná budou následovat a zdá se, že v eurozóně nakonec nebude země s ratingem AAA. Japonsko ho ztratilo již před časem a Spojené státy by mohly následovat, pokud se jejich supervýbor neshodne na tom, jaké výdaje snížit, či jaké daně zvednout. Co přijde, pokud nezůstane žádný AAA rating?
Víme, že u některých zemí měla ztráta nejvyššího ratingu minimální dopad – bylo to tak například u Japonska, kde vláda stále financuje velké deficity s minimálními sazbami. Zajímavější je ale otázka, zda rating představuje absolutní či relativní ukazatel pravděpodobnosti defaultu. Jednotlivé agentury na to nedávají jasnou odpověď.
Standard & Poor’s například uvádí, že „AA rating není garancí toho, že nedojde k defaultu. Říká jen, že default je zde méně pravděpodobný než u BBB dluhopisu.“ Pokud by tedy rating byl relativním měřítkem a plošně by klesal, pro investory by to nemuselo mít velký význam. Mohlo by jít o signál volatilnějšího prostředí. Pokud se ale neobjeví bezpečnější aktivum než státní obligace, na investičních strategiích se možná mnoho nezmění.
Hrozí však riziko, že investoři budou hledat bezpečná útočiště jinde. Stalo se tak do určité míry v letech 2003 – 2007, kdy byly trhy velmi kreativní ve vytváření aktiv, která měla vyšší výnos a údajně stejnou bezpečnost jako vládní dluhopisy. Všichni ale víme, že to neskončilo nejlépe.
Může tak dojít k tomu, že investoři posunou svůj zájem směrem od vládních dluhopisů. Důvodem nebude jejich malý výnos, ale vnímané riziko. Budou hledat aktiva se stejným rizikem a vyššími výnosy, či výnosy natolik velkými, že vyváží vyšší riziko. Toto chování bylo patrné na trhu se zlatem a na měnových trzích u švýcarského franku, kdy trvalo tak dlouho, dokud centrální banka neřekla „dost“. Pokud bude pokles ratingů pokračovat, je pravděpodobné, že podobný jev uvidíme na mnoha dalších trzích.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)