Návrh směrnice samozřejmě počítá s tím, že většinu dlouhodobých aktiv (hmotný a nehmotný majetek použitelný po dobu alespoň 12 měsíců s náklady na jeho pořízení alespoň 1 000 EUR) bude možno pro daňové účely odepisovat. Odpisy se přitom stanoví lineárně po dobu 40 let pro budovy a 15 let pro hmotná aktiva s dobou životnosti 15 let nebo delší a nehmotná aktiva, pokud nelze určit dobu požívání právní ochrany či udělení práva.
Veškerá ostatní dlouhodobá aktiva by se měla odepisovat společně v rámci jednoho souboru aktiv s roční odpisovou sazbou 25 %. Logickým krokem je zákaz odepisování dlouhodobých aktiv, kterých se netýká opotřebení a zastarání (pozemky, umělecká díla, šperky aj.) a finančních aktiv. Uplatňovat odpisy by mohl ekonomický vlastník. Návrh směrnice se tak přiklonil k principu známého z IFRS. To je rozdíl od českého daňové úpravy, kdy majetek odepisuje právní vlastník.
Debaty nad rychlostí odpisů
Diskuse již nyní vyvolává doba odepisování a roční odpisová sazba, která v navržené podobě podle názoru odborné veřejnosti, ale například i Evropského hospodářského a sociálního výboru, nezajišťuje prostředky pro dostatečně rychlou obnovu investic. Komise pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele tak navrhuje zvýšení odpisové sazby pro soubor aktiv z 25 % až na 35 %.
Jednou z nejproblematičtějších oblastí CCCTB je uplatňování daňových ztrát. Nejenže návrh směrnice počítá s jejich konsolidací, což znamená například započítávání daňové ztráty jedné společnosti skupiny proti zisku jiného člena skupiny, ale směrnice neobsahuje ani žádnou lhůtu pro jejich uplatnění. Tato skutečnost je tak nejvýznamnější položkou, která má v negativním smyslu ovlivnit daňové příjmy jednotlivých členských států.
Podle odhadu Evropské komise by konsolidace daňových ztrát a jejich neomezené využívání zapříčinilo výpadky daňových příjmů členských států v objemu zhruba 1,3 miliardy EUR ročně. Výpadek příjmů státních rozpočtů členských států je přitom kromě obavy ze ztráty fiskální autonomie a zvýšených nákladů na státní správu jedním z hlavních argumentů odpůrců CCCTB, mezi které patří také Česká republika.
Návrh směrnice předpokládá, že vzájemné transakce mezi společnostmi v konsolidující skupině nejsou brány pro výpočet CCCTB v úvahu. Nicméně je počítáno s povinností skupin vést evidenci transakcí, které proběhnou v jejím rámci. Tento požadavek se opět zdá být v rozporu s proklamovanou úsporou administrativních nákladů na straně společností. Pro vztahy s ostatními přidruženými podniky – nečleny konsolidující skupiny – se předpokládá existence principu tržního odstupu.
Podobně obsahuje návrh směrnice i obecná pravidla proti jejímu zneužití a dále nástroje proti daňovým únikům. Tyto nástroje zahrnují především pravidla nízké kapitalizace a pravidla o ovládaných zahraničních společnostech (CFC), a to ve vztahu k rezidentům třetích zemí.
Potom, co bude stanoven CCCTB, bude potřeba rozdělit jej mezi jednotlivé členské státy, jejichž rezidenti jsou členy konsolidující skupiny. Návrh směrnice obsahuje pro tyto účely klíč, který bere v úvahu stejnou vahou tři faktory, které ovlivňují tvorbu hodnoty - zisku. Těmito faktory jsou: podíl rezidentů daného státu, kteří jsou členy konsolidující skupiny, na jejich celkových tržbách, objem práce měřený mzdami a počtem zaměstnanců a výše aktiv.
Malí se bojí velkých
Klíč k rozdělení CCCTB bude dozajista jablkem sváru při schvalování a případné následné ratifikaci směrnice. Mezi menšími členskými státy existují například obavy, že faktor obratu zahrnutý do klíče zvýhodní velké členské státy, a to jenom díky jejich velikosti. Odborná veřejnost i například Evropský a sociální výbor se dále obávají, že může docházet k nejednotnému definování jednotlivých faktorů v členských státech a k následným sporům o výši základu daně přidělovaného členským státům. Těmito otázkami se tak budou muset evropští zákonodárci ještě podrobněji zabývat.
Jednou z důležitých výhod, kterou má CCCTB poplatníkům přinést, je, že konsolidující skupina by měla vždy jednat pouze s jednou daňovou správou. A to toho státu, ve kterém je rezidentem mateřská společnost skupiny. To je vedle snahy vyhnout se případným sporům jednotlivých členských států dozajista jeden z důvodů, proč návrh směrnice upravuje také procesní postup uplatňování CCCTB. Členské státy požadují hlavně podrobnější rozpracování vztahů mezi hlavním správcem daně ze státu rezidence mateřské společnosti skupiny a správci daní ve státech rezidence ostatních členů skupiny.
Obecně se dá říct, že velká část členských států není myšlence CCCTB příliš nakloněna. Obávají se především ztráty fiskální autonomie a výpadku příjmů státního rozpočtu. Otázkou tedy zůstává, zda má tato směrnice budoucnost. To se možná dozvíme již brzy, neboť v průběhu dubna by mělo dojít k jejímu projednání na půdě Evropského parlamentu.