Roubini o chaosu v Evropě

Eurozóna je v chaosu, problémům čelí Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Kypr, Irsko a nyní dokonce i Slovinsko. Tyto problémy zahrnují příliš vysoké zadlužení soukromého a veřejného sektoru, odliv kapitálu, ztrátu konkurenceschopnosti. K tomu se přidává roztáčející se negativní spirála recese na periferii (která se navíc začíná dotýkat i jádra unie) a fragmentace bankovního systému. Z trhu vládních dluhopisů se pak stahují investoři a není na něm dostatek financí. Pro Reuters to uvedl Nouriel Roubini.

Ekonom ale i přes zmíněný chaos nepředpokládá náhlý rozpad eurozóny. V příštích 12 měsících je možný odchod Řecka, následný vývoj ale bude postupný – další a další země budou žádat o pomoc, přístup na trh však může ztratit i Španělsko a Itálie, odejít z unie může více zemí a rozpad unie pak přijde za několik let. I vedení eurozóny přitom nyní chápe, že současný stav není stabilní, řešením je větší integrace ve fiskální oblasti, bankovní unie a ekonomická unie zaměřená na obnovu růstu a konkurenceschopnosti. Alternativu představuje „postupný proces rozpadu“.

Pokrok ve snaze vytvořit v eurozóně bankovní unii byl však zatím podle Roubiniho jen částečný. Německo pak „minimálně do voleb“ neschválí žádnou variantu sdílení dluhu, bez fiskální unie však další podpora ze strany ECB nepřijde. Dalšímu růstu rizikových spreadů u dluhopisů Španělska a Itálie tak může zabránit pouze navýšení zdrojů v ESM, tomu ale brání Německo i ECB. Ve skutečnosti navíc ani neexistuje konkrétní „německý pohled“ na řešení problémů, protože v samotném Německu panuje nesoulad mezi jednotlivými politickými stranami i uvnitř nich.

Pokud se Itálie a Španělsko udrží na nohou, Řecko může odejít z eurozóny a „zkolabovat“ bez toho, aby to vyvolalo větší odezvu. Pokud se ale budou zmíněné dvě ekonomiky potácet v problémech, odchod Řecka by byl rizikový. Vývoj v této zemi je ale stále spíše vedlejším problémem, protože „bude dostávat pomoc, dokud bude předstírat, že se o něco snaží“. Na záchranu Itálie a Španělska však není dost peněz a je i politicky problematická. V zemích, které by obdržely podmínečnou pomoc, by se totiž mohly objevit protesty proti tomu, že musí plnit požadavky „trojky“ a zejména Německa, které by bylo vnímáno jako „neokoloniální“.

Roubini na závěr zopakoval svou úvahu o tom, že příští rok může propuknout globální „dokonalá bouře“. V Evropě budou totiž letos pokračovat snahy o oddalování řešení problémů, podobné to bude v Číně až do doby změny ve vedení země. V USA přijde příští rok fiskální útes, může přijít válka s Iránem, zpomalení v Číně se prohloubí.

(Zdroj: EconoMonitor)