V rámci snahy o snižování emisí oxidu uhličitého si Evropská unie v roce 2007 stanovila za cíl do roku 2020 pokrýt 20 % své energetické spotřeby obnovitelnými zdroji. Jednotlivé členské státy EU, jimž byla implementace cílu uložena, za tímto účelem zřídily nejrůznější dotační programy, které měly rozvoj komerčně neživotaschopných zdrojů energie podporovat. Ačkoliv se největší pozornost se v posledních letech dostává solárním a větrným elektrárnám, jejichž subvencování začalo být kvůli efektu významného zvyšování cen elektřiny pro koncové spotřebitele v řadě zemí včetně Česka snižováno, mnohem větší část Bruselem nařízené poptávky po obnovitelné energii, a tedy i mnohem větší podíl dotací, připadá na biomasu, čili dřevo.
Podle nedávno zveřejněných statistik Polsko a Finsko spalováním dřeva, označeného jako obnovitelný zdroj, pokrývají víc než 80 % výroby obnovitelné energie. I v Německu, které si po odchodu od jádra stanovilo ještě ambicióznější zelenou metu, se biomasa na celkové výrobě energie z obnovitelných zdrojů podílí z 38 %. Jinými slovy, bez zapojení paliva pravěkých společenství není dosažení 20% cíle vůbec představitelné.
Dřevo se nejčastěji spaluje ve formě pelet - vysoce stlačených výlisků válcovitého tvaru, nejčastěji vyráběných v průměru 6 mm a s různorodou délkou (5 – 40 mm). Pelety jsou vyráběny z dřevních zbytků, obvykle z pilin a hoblin. Peletováním vzniká biopalivo s vysokou energetickou hustotou a tepelnou výhřevností.
Jenže v Evropě není dost lesů na uspokojení rychle rostoucí poptávky energetických společností, které biomasu spalují spolu s uhlím v klasických tepelných elektrárnách či tyto elektrárny konvertují na výhradní konzumaci biomasy. Evropa proto musí velkou část své biospotřeby uspokojovat dovozy z Kanady a Spojených států, kde je mnohem více volných lesních ploch i mnohem méně omezení těžby.
Pro dřevorubce v Britské Kolumbii či Severní Karolíně, kde dříve docházelo k hromadnému zavírání pil a celulózek, jsou evropské dotace pro biomasu darem z nebes, který je uchránil před následky prasknutí realitní bubliny.
Těžba dřeva je v jižní části USA všeobecně povolena. Podnikatelům proto stačí získat práva od majitelů lesů a mohou se pustit do kácení. V Evropě je naproti tomu zacházení s lesy regulováno mnohem přísněji. Ve Velké Británii je například zakázáno kácet v lužních lesích, pokud to není za účelem obnovy původního prostředí. Itálie a Litva mají vymezené zóny, kde se nesmí kácet plošně. Švýcarsko a Slovinsko tuto praktiku, po níž na místě lesa zbude jen pole pařezů, zakazují úplně. Ve Spojených státech se jedná o obvyklý postup.
Shoda na tom, jestli je emise ze spalování pelet možné kompenzovat výsadbou nových stromů, mezi ochránci životního prostředí a energetickými společnostmi přirozeně nepanuje. Vývozci pelet a energetici například tvrdí, že kácí jen lesy nízké kvality a že mladé stromky absorbují emise rychleji a lépe než staré. Environmentalisté kontrují tím, že oxid uložený ve starých stromech je po jejich spálení okamžitě uvolněn, a to v mnohem větší míře, než v jaké ho mladší stromy stačí pohlcovat. Dále poukazují na obrovské množství energie a emisí, které je třeba na výrobu pelet a jejich přepravu tisíce kilometrů přes oceán. Na jednu MW/h energie je třeba vytěžit, zpracovat a dovézt dřevo, které vyprodukuje 200 kg CO2. Vzhledem k dotaci 45 GBP na jednu MW/h se podle konzultantské společnosti CF Partners cena záchrany jedné tuny CO2 při přechodu ze spalování uhlí na dřevo rovná 225 GBP. Emisní poukázka na produkci jedné tuny CO2 na evropském trhu stojí pár eur.
Environmentální agentura EU prý momentálně vyhodnocuje následky amerického dřevorubeckého boomu a rizika s ním spojená. Agentura členským státům stanovila kritéria, podle nichž by měly biopaliva posuzovat. Nemělo by se například spalovat dřevo z lesů, které nebudou následně znovu osazeny. Tato všeobecná kritéria však pro dřevo nejsou závazná. Navíc i po jejich kodifikaci bude jejich interpretace záviset na jednotlivých členských státech.
Mezitím spotřeba dřeva a jeho dovoz nabývá extrémních rozměrů. Objem exportu ze šesti jižních států USA do Evropy vzrostl z 0,75 mil. tun v roce 2011 na loňských 1,72 mil. tun. Podle údajů konzultantské společnosti Argus Media loni devět největších evropských energetik spálilo 6,7 mil. tun dřeva. Do roku 2020 by se měla evropská spotřeba pelet zdvojnásobit, přičemž většina přírůstku bude pokryta z Kanady a USA.
Na dřevěném byznysu nevydělávají jen lesníci a zpracovatelé pelet, ale i energetici. Britská skupina Drax hodlá do roku 2016 převést s podporou vlády polovinu své největší britské elektrárny na spalování dřeva. Po dokončení konverze tří kotlů bude Drax z biomasy vyrábět 12 500 MW/h elektřiny ročně. Za každou MW/h dostane certifikát v hodnotě 45 GBP, který pak prodá distributorům. Podle propočtů CF Partners takto Drax na dotacích získá 550 mil. GBP ročně. V loňském roce společnost hospodařila se ziskem před zdaněním ve výši 190 mil. GBP.
Evropská unie už před dvěma roky uvedla, že předpoklad, že „spalování biomasy je z pohledu emisí neutrální, není správný, jelikož nezohledňuje fakt, že využívání půdy na výsadbu lesa na energetickou spotřebu zpravidla znamená, že na této půdě nerostou stromy určené pro jiné účely, včetně pohlcování emisí.“
(Zdroje: WSJ, The Economist, Euractiv)