Dnes vám zprostředkuji rozhovor mezi bělochem, který chce zavést principy fungování moderní civilizace do zvyklostí kmene v amazonském pralese a indiánem.
Běloch: „Umíš vyrábět tašky?“
Indián: „Tak jako každý.“
Běloch: „Rád bych, abys začal dělat tašky a prodával je vesničanům.“
Indián: „Prodával je?
Běloch: „Ano, říkal si výměnou za ně o ovoce coupou.“
Indián: „A proč vlastně?“
Běloch: „Chci rozšířit používání coupou. Když budeš prodávat tašky, budeš jich mít spoustu.“
Indián: „Co se všemi těmi coupou budu dělat?
Běloch: „Budeš si za ně moci koupit cokoliv.“
Indián: „Když budu něco potřebovat a budu mít tašky, stačí vyměnit jednu tašku za to, co potřebuji.“
Běloch: „Jen to ne, nešťastníku! Takhle bys je vyměnil za jejich hodnotu, za hodnotu odpovídající času, který jsi strávil jejich výrobou.“
Indián: „No ano, to je normální, ne?“
Běloch: „Ale ne, ty musíš získat víc, než kolik tě to stálo, jinak to nemá smysl. Pak budeš mít nadbytek coupou.
Indián: „K čemu mi to bude?“
Běloch: „Budeš si moct kupovat další věci.“
Indián: „Zase další věci? Ale já toho moc nepotřebuji.“
Běloch: „Jen si myslíš, že nic nepotřebuješ. Díky mému nápadu si budeš moct třeba postavit větší chýši.“
Indián: „Větší chýši? Moje chýše je dost velká pro celou moji rodinu.“
Běloch: „Když budeš mít větší chýši než ostatní, všichni se na tebe budou dívat jinak. Začnou si tě vážit.“
Indián: „Ale co má velikost mé chýše společného se mnou?“
Běloch: „Jsi tím, co máš. Když si vydělal víc coupou než ostatní, znamená to, že si lepší, chytřejší, silnější, nadanější. Prostě za něco stojíš. Budou tě respektovat.“
Indián: „No … když myslíš.“
Běloch: „Kolik tašek dokážeš vyrobit za den?“
Indián: „Pět, možná šest.“
Běloch: „Měl bys to zvýšit na sedm až osm.“
Indián: „Vlastně si nejsem jistý. Nevím, jestli se mi chce celý den vyrábět tašky. Je to trochu jednotvárné.“
Běloch: „Je to cena, kterou musíš zaplatit, když chceš pořádně vydělávat na živobytí.“
Indián: „Vydělávat na živobytí? Ale já své živobytí už mám.“
Běloch: „Přestaň nad vším dumat. Ten nápad je dobrý. Musíme těm tvým taškám dát nějaké jméno, aby se odlišily od ostatních.“
Indián: „Proč? Stačí je ukázat, všichni vědí, o co jde.“
Běloch: „Protože my nebudeme prodávat tašky. Tašky přece nikdo nepotřebuje, jak si sám řekl, každý si je umí vyrobit.“
Indián: „Já už ničemu nerozumím.“
Běloch: „Budeme prodávat náplasti na zraněná ega, záplaty pro ucházející sebevědomí.“
Indián: „Cože? Kdo to všechno potřebuje?“
Běloch: „Věř mi, že čím dál víc lidí to v budoucnu bude potřebovat čím dál víc … Teď musíme těm tvým taškám stanovit cenu.“
Indián: „No já bych řekl tak třicet coupou. Připadá mi to spravedlivé.“
Běloch: „Zbláznil ses? To je směšné! Jak by lidé, co ji budou nosit, mohli mít dobrý obraz sebe sama, kdyby taška stála jen tolik, za co stojí? Jak by se mohli odlišit, kdyby si ji mohli všichni dovolit? Ne, musejí se na ní pořádně nadřít! Ať tráví celé dny v džungli a sbírají ty prokleté coupou. Ať za to zaplatí vlastní kůží.“
Zdroj: Laurent Gounelle – Filozof, který nebyl moudrý.