Dohody nad mechanismem, který by měl v budoucnu umět pomoci evropským bankám v problémech při co nejmenším využití peněz evropských daňových poplatníků, v noci na dnešek po více než dvanácti hodinách jednání dosáhli ministři financí členských zemí EU. Významný pilíř vznikající bankovní unie tak jasnou podobu získal teprve těsně před evropským summitem, na němž lídři zemí EU dosažený kompromis potvrdí.V jádru dohodnutého mechanismu označovaného jako SRM (Single Resolution Mechanism) je jednotný fond, který v průběhu deseti let naplní samy evropské banky na objem okolo 55 miliard eur (asi 1,5 bilionu korun).
"Je to dobrá zpráva. I v našem zájmu je, aby banky v EU, nejen v eurozóně, ale ve všech zemích unie, byly stabilní. Kompromis, který je na stole, také zdá se úspěšně vyřešil problém začarovaného kruhu mezi bankami a státy," řekl v noci ČTK a Českému rozhlasu náměstek českého ministra financí Radek Urban.
Eurokomisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier na tiskové konferenci po jednání poznamenal, že do evropského finančního sektoru dohoda zavádí revoluční změny. "Daňoví poplatníci už nebudou platit účet, když banky udělají chybu. Končí éra masivních státních záchran," prohlásil.
Definitivní podobu tak dostává významný pilíř bankovní unie, který ale "naskočí" až poté, co bude příští rok spuštěn jednotný bankovní dohled Evropské centrální banky. Přímo se budou oba mechanismy týkat asi 130 velkých bank eurozóny, které ovšem představují okolo 85 evropského bankovního sektoru. Ve spolupráci s národními orgány dohledu však bude moci systém dosáhnout i na ostatní banky.
Aby bylo možné dohody dosáhnout, bylo potřeba vyřešit rozpor mezi odmítáním Německa měnit kvůli SRM základní unijní smlouvy a tlakem především jižních zemí na rychlé zřízení společného fondu. Kompromisem je poměrně komplikovaný systém "národních obálek" v rámci fondu, které se budou po deset let každý rok vždy o další desetinu pootevírat k případnému společnému použití.
Pravidla fungování fondu upraví mezivládní smlouva právě proto, aby se nemusely měnit unijní smlouvy. Zmíněný mezivládní dokument by měl být dojednán do 1. března 2014. Urban připomněl, že taková dohoda bude podléhat vnitřní politické debatě v členských zemích, včetně ČR, a obvyklému ratifikačnímu procesu.
Když o věci dříve tento týden jednali ministři zemí platících eurem, dosáhli kompromisu ohledně využití peněz z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), které jsou určené na pomoc státům eurozóny. Do doby naplnění fondu by bylo možné potřebné finance získat dodatečným zdaněním bank či podle pravidel o státní pomoci prostřednictvím ESM jako půjčky státu. Záchranná síť po naplnění fondu je zatím definována jen obecně, předpoklad je, že fond bude moci získávat případné dodatečné finance například půjčkami na finančních trzích. V obou případech by pohledávky musely poté splácet bankovní domy.
Velké spory se vedly také o rozhodovací mechanismy ve výboru fondu, kde kromě národních zástupců budou rozhodovat odbornické hlasy. Dohoda počítá se zapojením Evropské komise a v případě rozdílných názorů by pak definitivní slovo měly členské země. Pro malé státy včetně ČR bylo důležité zachování odpovídajících poměrů mezi těmi zeměmi, kde mají banky svá centra, a mezi zeměmi, kde mají vlastní pobočky. Podle Urbana kompromis zdůrazňuje rovné postavení zemí, které se bankovní unie účastní, a těch, které zatím v mechanismu nejsou. "Jsou tam velmi silné pojistky v náš prospěch. Rovné zacházení bude zdůrazněno i v prohlášení summitu," podotkl náměstek.
Problém s mechanismem měli dlouhou dobu Britové, kteří se svou účastní v bankovní unii nepočítají. Londýn žádal záruky, že případné pokuty a náhrady škod v souvislosti s rozhodnutími v rámci mechanismu nebudou placeny z unijního rozpočtu, jak je nyní v podobných případech obvyklé.
Na místa tak nyní zapadají jednotlivé části budoucí bankovní unie, mnohdy původně vymýšlené bez záměru budoucího širšího zapojení do sebe. Státy EU budou muset vytvořit národní záchranné sítě, které naplní banky do výše přibližně procenta pojištěných vkladů. Při řešení bankovní krize mají být po roce 2016 v první řadě „spáleny“ peníze akcionářů banky a jejích věřitelů, pak by podle pravidel o státní pomoci vstupovaly do hry národní záchranné sítě. Tyto národní mechanismy se ale v průběhu desetiletí stanou, pokud se země připojí k bankovní unii, součástí společného fondu v rámci mechanismu SRM. Jako poslední obranná linie pak mají sloužit právě peníze ze společného fondu.