Život s EMIRem aneb není EMIR jako emír

Článek s kapkou exotiky a příchutí orientálního koření neočekávejte ... Téma je mnohem přízemnější, podtitulek by mohl být například i „kde chybí morálka, nastupuje přísná regulace“ nebo „dlouho avizovaná regulace derivátových smluv konečně přichází“.

Co tedy znamenají ona čtyři tajemná písmenka?
 
European Market Inftastructure Regulation – Nařízení Evropského Parlamentu a Rady EU č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (EMIR).

Ale vraťme se na pomyslný začátek. Jistě každého napadne, že EMIR je odpovědí EU na příčiny, které vyvolaly v letech 2007/2008 finanční krizi. O nekalých praktikách spojených se sekuritizací, vytvářením komplikovaných derivátových kontraktů a strukturovaných dluhopisů, byly popsány stohy papírů a učebnic. Jak všichni dobře víme, svůj podíl na krizi nesli nejen vychytralí bankéři, kteří dokázali vytvářet a prodávat čím dál tím komplikovanější nástroje s pochybnými podkladovými aktivy, kterými nenápadně přesouvali kreditní rizika na jiné subjekty; ziskuchtiví investoři, kteří pod vidinou vysokého zhodnocení kupovali nástroje, kterým často vůbec nerozumněli, ale i regulátoři, kteří zhoubné nástroje a ratingové agentury nechávali bez povšimnutí působit na trhu. Krize ukázala, jak nebezpečné derivátové nástroje a zejména mimoburzovní derivátové nástroje dokážou být, když se vymkou z rukou. Snahy o jejich lepší uchopení a kontrolu se proto začaly objevovat poměrně brzy.

Evropská komise pověřila v říjnu 2008 skupinu vedenou bývalým šéfem Mezinárodního měnového fondu Jacquesem de Larosiérem, aby zanalyzovala příčiny finanční krize, posoudila stávající systém a z něj plynoucí rizika. Dne 25. února 2009 tato skupina zveřejnila závěry svého šetření, výsledkem bylo doporučení posílení struktury dohledu nad celou infrastrukturou finančního trhu. Následovala další jednání a analýzy. Dne 23. září 2009 Komise přijala návrhy nařízení, kterými zřídila Evropský systém orgánů finančního dohledu zahrnující tři orgány dohledu – Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). V souvislosti s EMIRem nás bude zajímat posledně jmenovaný orgán dohledu tj. ESMA.

V září 2009 se uskutečnila vrcholná schůzka čelních představitelů skupiny G-20 v Pittsburghu, na níž se mimo jiné dohodlo, že u všech standardizovaných OTC derivátových smluv by nejpozději do konce roku 2012 měl být prováděn clearing prostřednictvím ústředních protistran a veškeré OTC derivátové kontrakty by měly být oznamovány do registrů obchodních údajů. V červnu 2010 na další schůzce skupiny G-20 v Torontu se čelní představitelé dále zavázali k urychlení zavádění opatření vedoucích ke zlepšení transparentnosti OTC derivátových smluv a regulačního dohledu nad nimi, která budou jednotná na mezinárodní úrovni a nediskriminační.

V září 2010 byl na stole první návrh nařízení EMIR, následoval proces konzultací s regulároty jednotlivých členských zemí. Dne 4. července 2012 byl EMIR přijat Evropským parlamentem a Radou a dne 16. srpna 2012 vstoupil v platnost. Na podrobných prováděcích nařízeních k EMIR se však stále ještě pracovalo a v účinnost vstoupila až 15. března 2013, proto původní záměr oznamovat deriváty do registrů obchodních údajů nejpozději do konce roku 2012 nemohl být naplněn.

Základním cílem EMIR je tedy zvýšení transparentnosti OTC derivátových kontraktů, snižování systémového rizika a ochrana trhu proti zneužívání. EMIR nově zavádí požadavky na clearing prostřednictvím ústředních protistran, dvoustranné řízení rizik OTC derivátových smluv, požadavky na oznamování derivátových smluv do registrů obchodních údajů a povinnost zajišťovat derivátové smlouvy kolaterálem. Vymezuje působnost finančních a nefinančních smluvních stran, registrů obchodních údajů a ústředních protistran. Klade důraz na včasné konfirmování OTC derivátů smluvními stranami, spolehlivé procesy sesouhlasování portfolií, komprese portfolií, postupy pro řešení sporů a řízení rizik, denní přeceňování otevřených derivátových kontraktů... S postupen času se reportovací povinost rozšířila i na burzovní derivátové kontrakty.

Mezi povinnosti ESMA patří sledování a uplatňování zásad stanovených v EMIR v mezinárodním měřítku; podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě; zpracování návrhů regulačních a prováděcích technických norem; spolupráce s Evropským systémem centrálních bank (ESCB) zejména v oblasti clearingu a zamezení přijímání duplicitních pravidel; navrhování kategorií OTC derivátů pro povinný clearing; vyhodnocování snižování systémového rizika, posuzování vhodnosti povinného clearingu; povolování a monitorování ústředních protistran a registrů obchodních údajů, pravomoc vykonávat dohled, šetření a kontroly na místě včetně možnosti přenést určité úkoly na dohledový orgán příslušné země; ukládání sankcí...). ESMA vede a na svých internetových stránkách zveřejňuje seznamy (www.esma.europa.eu). V současné době je k dispozici pouze seznam registrů obchodních údajů viz. tabulka níže, průběžně by měly přibývat další seznamy například seznam ústředních protistran (dosud žádná ústřední protistrana nebyla schválena), seznam kategorií OTC derivátů pro povinný clearing atd.
 

 

Praktický dopad EMIR na českého investora

Povinnost hlásit derivátové kontrakty do registru obchodních údajů mají veškeré právnické osoby a fyzické osoby podnikatelé. Tuto povinnost mohou delegovat na třetí stranu. Důležitou součástí reportu je tzv. jedinečný identifikátor protistrany (LEI – Legal Entity Identifier) a jedinečná identifikace obchodu (UTI – Unique Trade Identifier).
LEI je unikátní 20-místný alfanumerický kód přidělovaný podle ISO standardu 17442, o jeho přidělení si mohou právnické osoby požádat prostřednictvím lokálních operátorů (LOU- Local Operating Units). V České republice úlohu lokálního operátora plní Centrální depozitář cenných papírů (CDCP), vyřízení LEI přes internetové stránky CDCP (www.cdcp.cz) je poměrně rychlé a jednoduché, jedinou vadou na kráse je jednorázový poplatek za přidělení LEI a následně každoroční poplatek za obnovování jeho platnosti.

Jak už bylo zmíněno výše, dalším nezbytným identifikátorem je UTI. Vzhledem ke skutečnosti, že pro generování UTI dosud ESMA nevydala žádný závazný předpis a neexistuje ISO standard, záleží na dohodě obou smluvních stran, pod jakým číslem kontrakt nahlásí, nicméně důležité je, aby obě strany kontraktu nahlásily kontrakt do registru obchodních údajů pod stejným UTI. Některé finanční instituce generují UTI podle podkladů mezinárodních derivátových asociací (International Swaps and Derivatives Association nebo Futures and Options Association), jiné UTI skládají z LEI a čísla obchodu anebo UTI přebírají z platforem jako je Bloomberg a Reuters.
 
Registry obchodních údajů mají povinnost nahlášené transakce párovat proti sobě právě podle UTI a LEI. V první fázi probíhá párování nejprve v rámci registru, pokud nedojde ke spárování transakcí v rámci daného registru, v další fázi dochází k výměně informací o nahlášených obchodech mezi všemi registry a transakce se párují napříč registry.

Rovněž by bylo dobré zmínit, že ani samotné odeslání reportu do registru obchodních údajů není zdarma, účastníci platí nejen roční členské poplatky ale i poplatky navázané na UTI tzn. za nahlášení obchodu, poplatky za držení otevřené pozice atd.
 
Co říct závěrem? Myšlenka dobrá, realizace trošku pokulhává. Pomyslný startovní výstřel se už několikrát odvracel a stále není mnoho věcí dotažených do konce, nicméně nyní je již jisté, že se složité soukolí poprvé rozpohybuje ve středu 12. února 2014, kdy musí být do registru obchodních údajů nahlášeny veškeré derivátové kontrakty sjednané po 16. srpnu 2012 (včetně) a nevypořádané ke 12. únoru 2014.

Uvidíme, jaké obrátky EMIR nabere a zda splní svůj účel... Můžeme mu držet palce?!

Důležité termíny pro hlášení: