Je velký rozdíl mezi mandátem americké centrální banky k udržování „stabilních cen“ – vysloveným v zákoně o Federálním rezervním systému – a cílem 2% roční inflace, jejž si stanovil sám Fed. Čím to, že se tvůrcům politik podařilo prvně zmíněné nahradit tím druhým?
Pojem „stabilní ceny“ se sám vysvětluje: určitá škála zboží bude za pět, padesát, či dokonce sto let stát tolik co dnes. Naproti tomu, jestliže země po dobu deseti let zažívá 2% inflaci, položky, které dnes koupíte za sto dolarů, budou na konci dekády stát 122 dolarů. Po sto letech se cena vyšplhá na drtivých 724 dolarů.
Předsedkyně Fedu Janet Yellenová se ve své nedávné kongresové výpovědi několikrát odvolala na mandát k udržování „stabilních cen,“ avšak cíl 2% inflace zmínila ještě dvakrát častěji. „Americká inflace nadále ubíhá pod 2% cílem výboru,“ uvedla a dodala, že současný „vysoký stupeň vstřícnosti naší politiky zůstává vhodný jako příspěvek k dalšímu zlepšení podmínek na trhu práce a podpora návratu inflace ke 2 % ve střednědobém výhledu“.
Skutečně chce Fed zvýšit roční inflaci na 2 %, při níž cenová hladina země vzroste během příštího století o víc než 700 %? Měl právě to kongres na mysli, když pověřil Fed dosahováním „stabilních cen“?
Bývalý předseda Fedu Alan Greenspan věděl že ne. Dne 2. července 1996 na zasedání Federálního výboru pro volný trh (FOMC), věnovaného rozsáhlé diskusi o inflačním cíli vhodném pro Fed, Greenspan předložil jednoduchou otázku: „Hovoříme o stabilitě cen, nebo o nulové inflaci? Jak všichni víme, jedná se o dvě odlišné věci.“
Diskuse se rychle stočila k nesnadnosti přesného měření inflace a nutnosti vytvořit „bezpečnostní nárazník,“ aby se předešlo deflaci. Greenspan prohlásil: „Stabilita cen je stav, při němž očekávané změny obecné cenové hladiny prakticky nemění rozhodování podniků a domácností.“ Yellenová, tehdejší guvernérka Fedu, nebyla spokojena: „Můžete to vyjádřit číselně?“ Greenspan jí vyhověl: „Řekl bych, že pokud se inflace řádně měří, tím číslem je nula.“
V době onoho zasedání FOMC se index spotřebitelských cen zvyšoval asi o 3 % ročně. Většina diskuse se zaměřila na to, zda by Fed měl roční růst cen zpomalit na 2 % či ještě méně a tím upevnit přínosy náročného boje proti inflaci, jejž tvůrci politik vedli předchozích 15 let. Greenspan shrnul konsenzus: „…shodli jsme se teď všichni na 2 %…“
Tak se zrodil 2% inflační cíl Fedu. Během následující diskuse několik členů FOMC prohlásilo, že by snad míru inflace bylo možné snížit na ještě méně než 2 %, ale nikdo neuvedl, že by se inflace měla postrčit výš, bude-li dosaženo nižší, ale stále kladné míry.
Po skončení diskuse Greenspan vyzval členy FOMC, aby projednání inflačního cíle drželi v tajnosti. „Povím vám, že pokud se 2% inflační cifra dostane ven z této místnosti,“ varoval, „zadělá nám na víc problémů, než kdokoli z vás dokáže předvídat.“ Oficiální zápis ze zasedání se o diskusi nad inflačním cílem, která trvala několik hodin, vůbec nezmiňuje a FOMC svůj 2% cíl roční inflace nikdy formálně nevyhlásil až do doby, kdy tak konečně učinil předseda Ben Bernanke, předchůdce Yellenové, v roce 2012.
Dnes je 2% inflační cíl v popředí rozhodování FOMC. Přestože v prosinci 2014 roční inflace činila 0,8 %, zápis ze zasedání FOMC v lednu 2015 několikrát zmiňuje, že výbor musí zachováním velmi vstřícného politického přístupu dosáhnout „pokroku směrem k maximální zaměstnanosti a 2% inflaci“. Deklarovaným cílem politiky Fedu je teď zvýšení míry inflace.
K prosazování takového cíle Fed mandát od Kongresu nedostal. Zákon o Federálním rezervním systému hovoří jasně: Fed by měl vedle přiměřených úrokových sazeb a maximální zaměstnanosti usilovat o „stabilitu cen“ v americké měně. Jestliže se inflace pohybuje v pásmu mezi nulou a 2 %, Fed by měl vyhlásit vítězství a nechat ji být.
Autorem článku je Robert Heller, bývalý člen Rady guvernérů Federálního rezervního systému USA.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org