Tento vleklý spor začal již v říjnu roku 2004, kdy USA vypověděly smlouvu uzavřenou s Evropskou unií ohledně tolerance vzájemných veřejných podpor poskytovaných výrobcům letadel a zároveň podaly první žalobu k WTO ohledně veškerých státních podpor, které členské státy EU do té doby poskytly společnosti Airbus. EU zareagovala obdobným způsobem a rovněž podala žalobu k WTO. V obou případech tvrdili žalobci rozpor s Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (SCM Agreement), tedy konkrétně s jejím pravidlem zakazujícím členským státům poskytovat subvence závislé výlučně či alespoň částečně na přednostním využití domácího před dováženým zbožím.
Přestože spolu stížnost EU ohledně Boeingu a stížnost USA ohledně Airbusu věcně souvisely a byly podány ve stejném období, před WTO je o každé z nich vedeno samostatné řízení, které postupuje podle vlastního harmonogramu. V obou případech však již byla vydána konečná rozhodnutí Odvolacího orgánu, tedy nejprve ohledně Airbusu v květnu roku 2011 a následně ohledně Boeingu v březnu roku 2012. V obou případech shledal Odvolací orgán, že některé z podpor poskytovaných USA i členskými státy EU jsou s Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních v rozporu. Obě strany se následně zavázaly k provedení rozhodnutí a nápravě rozporných opatření. Ani USA ani EU se však nápravná opatření přijatá protistranou nezdála dostatečná, a tak USA v březnu a EU v říjnu roku 2012 zahájily řízení o přezkumu opatření přijatých protistranou. Ani v jenom případě dosud Skupiny odborníků WTO nevydaly konečné rozhodnutí.
Jedním z opatření USA, které bylo v březnu 2012 shledáno v rozporu s pravidly WTO, bylo přijetí národní legislativy ve státě Washington, která zavedla výraznou slevu na dani pro výrobce komerčních letadel a jejich součástek s platností do konce roku 2024. Bez ohledu na výše uvedené se však stát Washington v listopadu roku 2014 rozhodl podpořit výrobu nového modelu letadla Boieng 777x prodloužením platnosti této daňové pobídky až do roku 2040. Nikoli překvapivě se EU rozhodla bránit.
Přestože jde o obdobné opatření, které již orgány WTO přezkoumaly a shledaly v rozporu s pravidly mezinárodního obchodu, odmítly spojit řízení o tomto opatření s již probíhajícím řízením. EU proto zahájila v prosinci loňského roku řízení nové, a to podáním žádosti o zahájení procesu konzultací s USA. Tato fáze předchází oficiálnímu řízení před orgány WTO, a obvykle dává stranám sporu jedinečnou příležitost k dojednání smírného řešení za zavřenými dveřmi, protože jim dovoluje utajit všechny důvěrné informace, které by v řízení před Skupinou odborníků WTO musely být zveřejněny. K dohodě v rámci konzultací však nedošlo, jelikož na konci února zažádala EU o ustavení Skupiny odborníků. Jejím ustavením dochází k zahájení formálního řízení ve věci, jehož výsledkem bude další závazné rozhodnutí ve věci. Smírné řešení sporu v procesním stádiu konzultací se v tomto konkrétním případě již od začátku nezdálo pravděpodobné, jelikož je tato procesní fáze limitována pouze třiceti dny a EU měla silnější pozici v tom, že již jednou bylo rozhodnuto o rozporu takového opatření USA s pravidly WTO.