Nikdo by neměl být překvapen tím, že patří mezi firmy, které nejvíce těží z nové japonské ekonomické politiky – Abenomie. Tato politika má totiž za cíl pomoci zejména exportérům. Šokem ale je, že z jejího úspěchu nebudou těžit japonští zaměstnanci. Firma totiž namísto toho, aby generovanou hotovost investovala v Japonsku, hodlá postavit nové továrny v Mexiku a Číně. Plány ředitele společnosti Akio Toyody určitě potěší akcionáře, zároveň však představují tvrdý úder japonskému tlaku na „reshoring“, tedy přesun výrobních kapacit zpět do země.
Analytici z Nomury přišli minulý týden s analýzou, ve které tvrdí, že kurz jenu „podpoří atraktivitu budování výrobních kapacit v Japonsku“. s tím ale evidentně nesouhlasí. Zdá se, že vysoké náklady práce a špatný demografický vývoj podle ní nepředstavují ten správný základ růstu. A může být jen otázkou času, kdy další japonské společnosti dojdou k podobnému názoru. V tomto smyslu znamenala Abenomie od samého počátku omyl.
Tokio spoléhalo na to, že hotovost od centrální banky se nakonec dostane až do kapes zaměstnanců. Oslabující měnový kurz se měl odrazit na rostoucích mzdách, což mělo zvýšit kupní sílu, maloobchodní tržby a nakonec růst celé ekonomiky. Vedení společností ale touto cestou nejde. Sama minulý měsíc zvýšila zaměstnancům organizovaným v odborech měsíční plat o pouhých 33 dolarů.
se zaměřuje na zahraniční trhy a důvodem je prostě to, že se snaží o dosažení vyššího růstu. Chce udržet silnou pozici v Severní Americe, dlouhodobým projektem je pro ni ale zejména Čína. I kdyby tempo růstu její ekonomiky nedosáhlo vládou plánovaných 7 %, růst příjmů se v této zemi stále nachází vysoko nad růstem příjmů v Japonsku. Tokio může přilákat výrobní kapacity domů pouze v případě, že se mu podaří zvýšit tempo ekonomického růstu. Všechny oči jsou tak upřeny na centrální banku a čeká se, že dojde k dalšímu oslabení jenu. Bude se dál stimulovat, ale zdá se, že užívat si to budou hlavně Mexiko a Čína.
Zdroj: Bloomberg