Prezident kolínského závodu Toyota Motor Manufacturing Czech Republic Robert Kiml v novém dílu podcastu MakroMixér otevřeně mluví o proměně automobilového průmyslu, slabinách evropské regulace, rostoucí závislosti na Číně či budoucnosti elektromobility. „Přidáme šest set kilo drahých kovů, ale auto musí stát stejně. To je dnešní realita,“ říká šéf kolínské Toyoty. V MakroMixéru vysvětluje, proč elektromobilita zatím ekonomicky nevychází a proč sází na vodík a syntetická paliva.

Podcast tradičně začíná otázkami na ekonomickou situaci. Přestože geopolitická rizika podle hlavního ekonoma ČSOB Honzy Bureše rostou, zatím světový hospodářský růst výrazně nebrzdí. „Vidíme vylepšování hospodářských výhledů v eurozóně i ve Spojených státech, a dokonce i české ekonomika ukazuje mírné zlepšení,“ komentuje ekonom. Klíčovou oporou růstu je podle něj fiskální expanze v čele se Spojenými státy. „Rozpočtová politika uměle stimuluje poptávku a vytlouká nejistotu na trzích. To je ale jen krátkodobá medicína,“ varuje ekonom ČSOB.

O české inflaci pak Bureš říká, že letos sice klesne, „ale jednorázově, kvůli nižším cenám energií a potravin“. Naopak zdražující služby podle něj zůstanou problémem, a proto není důvod k rychlému snižování sazeb ČNB.

Automobilový průmysl, který podle Bureše „táhl českou ekonomiku v letech 2024 a 2025“, naráží na kapacitní limity. „Nevidím prostor pro takový růst, jako jsme viděli v předešlých letech. Bude to vyžadovat nové investice,“ říká ekonom. A právě o těch je dnešní díl podcastu – s prezidentem kolínské Toyoty Robertem Kimlem.

Elektromobilita je zatím ztrátová

Kiml, první český prezident kolínského závodu Toyota, do funkce nastoupil po dlouholeté řadě japonských manažerů. V Toyotě působí přes 20 let a prošel řadou pozic – od lakovny, přes kvalitu, až po vedení závodu v Polsku. Na otázku, jak vidí letošní vývoj automobilového průmyslu, říká: „Jsem optimista. Od covidového roku průmysl zůstává tahounem české ekonomiky. V roce 2024 a 2025 jsme vyrobili téměř 1,5 milionu aut, a věřím, že rok 2026 bude podobný. Ale důležitější je, jak připravíme budoucnost po roce 2026.“

Jedním z hlavních projektů je přechod k výrobě elektromobilů. Kolín se stane jedním z prvních evropských závodů Toyoty, které budou vyrábět elektrické vozy. S tím vznikne zhruba 400 nových pracovních míst, hlavně v údržbě, inženýringu a montáži akumulátorů. „Doteď jsme dělali hybridy, teď přichází éra čistě elektrických aut. Jen baterie bude mít kolem 600 kilogramů a budeme ji vyrábět přímo u nás,“ vysvětluje Kiml.

Ekonomická logika elektromobility je ale zatím sporná: „Elektrický automobil má stejnou funkci jako spalovací – doveze vás z bodu A do bodu B. Jenže mu přidáte 600 kilo drahých kovů a prodáváte ho za stejnou cenu. To znamená, že ořežete marži. Automobilky prodávají elektromobily pod cenou, aby nemusely platit pokuty,“ vysvětluje.

Podle Kimla to vede ke křehkému byznysovému modelu. „Zdražení aut v posledních třech letech je reálně reakcí na to, že průmysl by jinak nepřežil. Elektromobilita zatím ekonomicky nevychází,“ dodává.

Čína dominuje surovinami i kvalitou baterií

Velkou výzvou pro Evropu je podle Kimla závislost na Číně – ta kontroluje až 90?% rafinační kapacity vzácných kovů potřebných pro výrobu baterií. „Čína to má kompletně integrované – těží, rafinuje, vyrábí. Když ta ruda vyjede z Číny, cena okamžitě roste. To je jejich obchodní výhoda,“ říká Kiml.

Navíc čínské firmy získaly náskok i technologicky: „Mají procesy plně automatizované. Linky běží nonstop a vyladili kvalitu článků tak, že jsou dál než Evropa,“ uznává.

Toyota v současné době bateriové články dováží. Zatím není dostatečný evropský trh, který by gigafactory ekonomicky uživil. „V Japonsku a USA už vlastní továrny máme, ale evropský trh zatím není dost velký,“ vysvětluje Kiml.

Kriticky také připomíná, že přechod na elektromobilitu zvyšuje surovinovou závislost. „Evropa se zbavila energetické závislosti na Rusku, ale teď ji nahrazuje závislostí na Číně,“ varuje.

Polsko jako inspirace

Přestože Toyota pro výrobu elektrických vozů nově investuje hlavně v Kolíně, Kiml oceňuje přístup Polska. „Polsko je obrovským příkladem toho, jak se dá země za 30 let změnit. Infrastruktura, dálnice, železnice – všechno postavili z ničeho a dnes mají tisíce kilometrů moderních silnic,“ říká.

Podle něj Poláci využívají evropské fondy cílevědomě. „Nestaví rozhledny, které se za deset let rozpadnou, ale dálnice a průmyslové zóny,“ dodává.

Zároveň si všímá jejich ekonomické sebedůvěry. „Poláci se umí prodat. Mají jasnou vizi a odvahu se ukázat. V tom my Češi zaostáváme,“ říká Kiml. „My máme skvělé lidi, dobrou infrastrukturu, jen nám chybí víc sebevědomí.“

Evropská ideologie místo reality

Velká část rozhovoru se točí kolem evropské regulace, emisních norem a Green Dealu. Kiml upozorňuje, že původní ekologické cíle se postupně proměnily v ideologii. „Na začátku šlo o ochranu planety. Dnes to někdy vypadá jako ideologický projekt přechodu k bateriovému modelu za každou cenu,“ říká.

„Evropská unie si nastavila ambiciózní cíle v době blahobytu, bez krizí a bez válek. Jenže realita se změnila – máme válku, dluhy a geopolitické napětí, a přesto se držíme stejné strategie. Potřebujeme ji revidovat,“ dodává.

Kiml sice vítá diskusi o prodloužení zákazu spalovacích motorů po roce 2035, ale považuje ji za částečnou. „Řekneme si, že můžeme používat uhlíkově neutrální paliva, ale pak zjistíme, že chybí potřebné materiály – třeba zelená ocel. Mluví se o ní, ale nikdo ji nevyrábí,“ upozorňuje.

Podle Kimla se evropská konkurenceschopnost ztrácí i kvůli přebujelé administrativě. „V administrativě už máme 10–20?% lidí, kteří jen hlídají, zda všechno odpovídá nařízením. Každá nová regulace vyvolá potřebu další kontroly. To stojí obrovské peníze,“ říká. Přirovnává to k Číně a USA, kde je prostředí pro investice jednodušší. „Evropa si podřezává větev. Místo průmyslu máme stále víc papírů a méně výroby,“ shrnuje. 

Kombinace technologií a návrat rozumu

Kolínský závod Toyoty se připravuje na flexibilní výrobu, která umožní vyrábět jak hybridní, tak elektrické vozy. „Musíme být připraveni na obojí. Věříme, že zvítězí rozum – že se najde cesta, jak kombinovat uhlíkově neutrální paliva se snižováním emisí,“ říká Kiml.

Podle něj by čistě bateriový scénář znamenal obrovskou surovinovou zátěž. „Jen v Evropě se prodá 18 milionů aut ročně. Každé má půltunovou baterii. To je přes 8 milionů tun materiálu ročně. Kde to chcete brát?“ ptá se. „Pokud chceme být soběstační a zároveň snižovat emise, musíme vsadit i na syntetická paliva nebo vodík. To je cesta k nezávislosti.“

Kiml upozorňuje, že průmyslovou výhodu Evropy ničí také vysoké ceny energií. „Celý blahobyt západní civilizace od průmyslové revoluce stojí na dostupné energii. Pokud ji neudržíme levnou, průmysl odejde. A my budeme psát papíry, zatímco ocel budeme žádat od Číny,“ říká s nadsázkou.

Osm let v Japonsku: šok, pravidla a respekt

Na závěr rozhovoru se Kiml dostává ke svému působení v Japonsku, kde žil a pracoval osm let. „Byl to obrovský kulturní šok,“ přiznává. „Japonsko je země tisíce pravidel. Funguje perfektně, doprava jede na sekundu, ale žít tam není jednoduché.“

Popisuje i rozdílný přístup ke vzdělávání. „V Japonsku profesor nese odpovědnost, že student uspěje. Je něco jako druhý otec. V Česku student nese odpovědnost sám,“ říká.

O práci pro Toyotu pak dodává: „Ano, dřív se tam pracovalo tvrdě, přesčasy byly samozřejmostí. Dnes se to mění. Ale pořád platí, že Toyota o své lidi pečuje – kdo prokáže schopnosti a loajalitu, poroste.“

Na otázku, co by si přál pro kolínský závod do budoucna, Kiml odpověděl symbolicky: „Přál bych si, aby Evropa měla větší sebedůvěru – a schopnost být víc soběstačná. Rád bych do Kolína přivedl technologie, které umožní nezávislost: vodík, syntetická paliva, inovace, které exportujeme do světa.“