Trh je ze samé podstaty místem, kde se setkávají prodejci a kupci, aby mezi sebou měnili zboží a služby. Pokud jim to neumožníte, trh už neexistuje. Pak je tu ale Čína, kde regulátor zastavil obchody se 72 % akcií typu A. Investoři, kteří mají podíl převyšující 5 %, museli na základě nařízení držet své pozice. Trhy se v čase vyvíjejí a určitá míra regulace je jistě třeba na zajištění férovosti, transparentnosti a efektivity obchodování. Pokud ale není na trhu v Šanghaji možno obchodovat, není to už trh. Nevím, co to konkrétně je, ale kdybych byl nucen s nějakým názvem přijít, asi bych použil výraz „vládní byrokracie“.
Čína zůstává centrálně plánovanou ekonomikou, které vládne komunistická strana. Takové detaily, jako je likvidita a volné obchodování, považuje za nesmyslné koncepty. V čele čínské komise pro cenné papíry stojí Siao Kang a podle Wall Street Journal zastává tu nejnáročnější pozici v celé Číně. Já bych mu rád navrhl, aby se poučil z chyb, které učinil Západ během posledních finančních krizí.
Během technologické bubliny neudělal tehdejší šéf Fedu Alan Greenspan nic pro to, aby byly omezeny spekulativní aktivity, včetně příliš vysokého zadlužení či příliš mírných požadavků spojených s uváděním nových akcií na trh. Po letech růstu prošel Nasdaq na přelomu let 1999 a 2000 během šesti měsíců prudkým posílením, aby pak zkolaboval. Siao Kang už možná na poučení se z tohoto vývoje nemá čas, protože prudký růst spekulativního zadlužení už umožnil. Greenspan ke své chybě přidal další, když po propadu snížil sazby a tento krok přispěl k vytvoření bubliny na komoditách a na realitním trhu. Možná v Číně najdou čas poučit se alespoň z této lekce.
Během poslední finanční krize, která měla sama o sobě více příčin, se Komise pro cenné papíry SEC postavila za panikařící bankéře a zavedla zákaz prodejů na krátko. Tento krok byl následně implementován i v řadě jiných zemí po celém světě. Nakonec má podobný nástroj ale za důsledek to, že eliminuje nákupy akcií. Ti, kteří prodávají na krátko, jsou totiž také ti, kteří jako první nakupují. Svými nákupy totiž nic neriskují, protože jimi uzavírají již existující pozici. Pro celý trh tak obvykle vytvářejí cenové dno. Ne náhodnou došlo k největšímu kolapsu na amerických trzích v září 2008 poté, co byly krátké prodeje zakázány.
Zákaz prodejů na krátko nikam nevede a úplný zákaz prodejů už je pak přímou manipulací s trhem, která navíc vede k vysoké volatilitě a nakonec jen vyvolává ještě větší propad trhu v době, kdy je obchodování obnoveno. Proč by navíc měli investoři chuť vstupovat na trh, kde možná nebudou moci své akcie prodat? Čína dosáhla v uplynulých třiceti letech významného pokroku, ale poslední vývoj ji možná vrátil o deset let zpět. Nebo jsme jen uvěřili předchozím prázdným gestům o cestě ke kapitalismu. Každopádně však bude zajímavé sledovat, jak bude tento šílený experiment pokračovat.
Autorem je investor Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg