Navzdory přání ostatních členů Unie se Britové ve včerejším referendu rozhodli, že z tohoto ojedinělého hospodářského a politického celku vystoupí. S čím se nyní budou muset potýkat investoři?
- Británie odchází, její technické vystoupení z EU však bude trvat několik let.
- V důsledku nastávajících jednání nemůžeme ekonomické dopady momentálně předvídat, obě strany budou zřejmě chtít zachovat volný obchod.
Tvrdohlavý krok Britů v první řadě začne posilovat nejistotu a zvýší volatilitu na světových trzích a ještě více upevní averzi investorů vůči riziku, které v uplynulých týdnech rostlo s tím, jak odchod Británie získával podporu v průzkumech veřejného mínění. V důsledku toho můžeme očekávat intenzivnější tlak na oslabení britské libry a také tamního finančního sektoru. O něco menší tlak bude zřejmě vyvíjen na oslabení akcií evropských firem. Mezi nimi budou pak nejvíce zasaženy ty, které jsou na britský trh bezprostředně navázány. Zařadit mezi ně můžeme například všechny automobilky, včetně těch, které vyrábějí své vozy v České republice. Hodnota britských nemovitostí může klesnout kvůli zvýšeným obavám z nižší poptávky. V neposlední řadě může odliv peněz z Británie zhoršit již tak vysoký deficit běžného účtu platební bilance, který loni přesáhl 5 procent HDP.
Prvotní šok, který může trvat dny až týdny v závislosti na efektivitě komunikace britských i unijních politiků, může nicméně znamenat zajímavou investiční příležitost. Jak detailněji popisujeme níže, datum vystoupení Británie z EU ani podoba jejích dalších vztahů s Unií nejsou zdaleka zřejmé. Existuje ale slušná šance, že ekonomické dopady budou pro zbytek Unie minimální a pro ostrovní stát nikterak devastující.
Jak bude probíhat vystoupení země z EU?
Předně, výsledek referenda neznamená, že Británie již není členem EU. Opuštění Unie musí ještě odhlasovat britský parlament, který britskou vládu zaváže, aby vystoupení země z Unie vyjednala, a to včetně budoucích vztahů země se zbytkem EU. Proces upravuje článek 50 Smlouvy o EU, který také stanoví, že výslednou dohodu musí podpořit alespoň 72 procent zbývajících členů (v tomto případě tedy 20 zemí z 27), jež představují alespoň 65 procent populace. Článek nebyl dosud nikdy použit, předpovědět proto, jak dlouho bude vyjednávání trvat, v tuto chvíli nedokážeme. Náš hrubý odhad se pohybuje mezi jedním a třemi lety s ohledem na to, že vláda Davida Camerona má mandát na maximálně pět let od loňských voleb. Hlasování je tedy spíše startovním výstřelem pro maraton, než pro sprint.
Jak se mohou změnit budoucí vztahy?
1. Norský model
Možných variant, jak si Unie upraví pravidla hry s odcházejícím členem, existuje hned několik, nicméně je pravděpodobné, že se díky významu Británie bude vyjednávat individuálně. Nejširší variantou je tzv. norský model. Ačkoliv není tato severská země členem EU, patří do Evropského hospodářského prostoru (EHP), na základě čehož se účastní volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a také osob, včetně zaměstnanců. Norsko také přispívá do evropských rozpočtů a musí implementovat velkou část evropské legislativy, aniž by mělo právo o ní hlasovat. Pokud by Británie zvolila tento model, můžeme předpokládat, že ekonomické následky brexitu budou minimální. Pro mnohé odpůrce Unie by ale takové řešení bylo vlastně pouze formální.
2. Švýcarská inspirace
O něco volnější vztahy s EU má Švýcarsko. Není členem EHP a své vztahy s Unií upravuje více než stovkou bilaterálních dohod, jejichž vyjednání ovšem trvalo desítky let. Švýcaři sice mohou, na rozdíl od Norů, omezovat zaměstnávání občanů Unie na svém území, přesto musí výměnou za vstup na unijní trh přebírat část legislativy a také přispívat do evropských rozpočtů. Pokud by se Británie vydala touto cestou, můžeme očekávat krátkodobé a střednědobé dopady na obou stranách do doby, než budou všechny dohody finalizovány. Významně zasaženou oblastí by byla zaměstnanost, případně přístup britských občanů do veřejných zdravotních systémů v EU.
3. Dohoda o volném obchodu
Minimální variantou, kterou podle nás Británie bude chtít udržet, je volný obchod, případně celní unie. Dohodu o volném obchodu má EU i s několika mimoevropskými zeměmi a součástí Celní unie EU je i Turecko. V této variantě zřejmě nemůžeme očekávat, že budou občané Unie moci v Británii nadále volně pracovat. Citelně zasaženo by bylo zejména Polsko, Španělsko a Řecko, jejichž občané v posledních letech migrovali na ostrovy nejvíce.
Využije situace Skotsko?
V důsledku opuštění společné evropské paluby je pravděpodobné, že se hlavní skotská strana SNP pokusí opět vyvolat referendum o samostatnosti Skotska. Unie je ve Skotsku překvapivě populárnější než v Anglii, téma by tak mohlo do jisté míry vykompenzovat problematiku ropných příjmů, které oslabil pokles cen ropy od referenda v roce 2014. Pro odtržení od Británie v něm tehdy hlasovalo 45 procent skotských voličů. Skotsko ale nemusí být jediným problematickým regionem. Ukončení násilí v Severním Irsku v devadesátých letech bylo podmíněno mj. tím, že Irsko i Velká Británie jsou součástí EU, a jednotlivým občanům tak může být jedno, zda se cítí více jako Irové, nebo jako Britové.
Dopad na členské země EU
Bezesporu jednou z nejvíce zasažených zemí bude Irsko, které s Británií spojují obchodní i rodinné vazby a také společná vízová politika. Irsko již vyjádřilo své obavy, že hrozí obnovení hraničních kontrol na vnitřní irské hranici. Přístup na britský pracovní trh bude důležitý nejen pro řadu nových členských zemí, ale i pro Jihoevropany, kteří na ostrovy zamířili kvůli vysoké domácí nezaměstnanosti. Případný návrat lidí z Británie může nepříznivě ovlivnit domácí trhy práce a také rozpočtový schodek. Na druhou stranu, pravděpodobný nový lídr vládní Konzervativní strany neodmítá imigraci úplně, chce ale nastavit pravidla tak, aby do země přicházel menší počet osob podle potřeb britské ekonomiky. Naopak Francie, Irsko, Nizozemsko či Německo mohou chtít přilákat zejména finanční sektor z londýnského City.
V neposlední řadě existuje riziko, že se evropští představitelé k brexitu postaví iracionálně a Británii „potrestají“, aby další země od podobného kroku odradili a situaci co možná nejrychleji uklidnili. Velké země Unie mohou tlačit Británii, aby přijala postavení nečlenské země s naprostou většinou závazků, ale bez hlasovacích práv, čímž by se její doposud silné postavení v Evropě marginalizovalo.
A co třetí strany?
Kromě úpravy vztahů se zbytkem Unie se bude Británie muset také pustit do vyjednávání obchodních dohod se třetími stranami, jichž se účastnila coby člen EU. Britská vláda se v tomto ohledu může dostat do nevýhodné pozice a bude muset učinit ústupky, které budou mít ekonomické dopady.
Zejména tradičně silný finanční sektor těžil v Británii z tzv. evropské licence, kdy instituce licencovaná v jednom z členských států může nabízet služby v celé Unii. Britské pobočky amerických investičních bank generovaly 80–100 procent celkových příjmů z Evropy. Odhady dopadu na zaměstnanost se pohybují v desítkách až stovkách tisíc míst. Například jen banka J. P. Morgan mluví o čtyřech tisících míst, tedy čtvrtině svých britských zaměstnanců.
Aleš Prandstetter
Pozice: hlavní investiční stratég
Aleš Prandstetter vystudoval fakultu Financí a účetnictví, obor finance, na Vysoké škole ekonomické a MBA na Prague International Business School. V letech 1993 až 2008 pracoval na seniorních pozicích v oblasti finančních analýz ve finančních skupinách IPB, ČSOB, PPF a Sitronics TS. V roce 2008 nastoupil do ČSOB Asset Management jako hlavní analytik a vedl tým analytické podpory pro fondy KBC a ČSOB zaměřené na střední a východní Evropu se specializací na Turecko. Od srpna 2011 zastává pozici investičního stratéga ČSOB AM.
Zajímáte se o fondy ČSOB Asset Management? Více informací ZDE