Různých podivných rádobyvazeb bychom na trhu našli asi dost. Máme do nich zařadit i údajný vztah mezi stárnutím populace a valuací akcií? Na ten poukazují následující dva grafy od Natixis. První z nich ukazuje vývoj PE amerických akcií (šedě) a podíl populace v produktivním věku k populaci nad 60 let (fialově). Druhý prezentuje to samé v eurozóně. Podle prvního grafu bychom soudili, že jde o téma hodně důležité, druhý toto nadšení poněkud chladí:
Proč by tu měl nějaký vztah mezi cenami a valuacemi na straně jedné a stárnutím populace vůbec být? Investování do akcií je formou úspor a míra úspor by mohla, či dokonce měla být funkcí demografických změn: Mladé rodiny toho moc nenašetří, co vydělají musí hned utratit. Jak postupně stárnou, jejich příjmy rostou, výdaje mohou klesat s tím, jak stárnou děti. Úspory tedy rostou, což by se mělo pozitivně projevit i na akciovém trhu. Se vstupem do důchodu nastává naopak doba čerpání úspor, tedy i prodejů akcií.
Pokud se s tímto „modelem“ ztotožníme, vychází nám, že stárnutí populace (od středního věku směrem k penzistům) není pro akcie zrovna nejlepší. Což sedí na to, co vidíme jasně v grafu prvním a náznakem v druhém. Zda jde ale skutečně o vazbu a ne o další z „náhodných“ korelací si stále úplně jist. Ale dejme tomu, že ano.
Je obecně známo, že vyspělé ekonomiky jako celek čelí stárnutí populace. Nejpalčivější je tento problém (z ekonomického hlediska) v Japonsku a Evropě. Podle výše uvedené logiky by tedy měl být demografický tlak na valuace akcií na těchto trzích největší. Zachránit by je mohl mezinárodní kapitál, jenže stárnutí populace bude globálním jevem - viz další graf s očekávaným poměrem počtu lidí ve věku nad 65 k počtu lidí do 15 let (porovnání projekcí pro rok 2050 s rokem 2012). Mimochodem z něj vidíme, že demografický tlak bude nejsilnější v Číně.
Zdroj: United States Census Bureau
Při všem informačním šumu, který se na nás každý den valí a předstírá, že bez něj by to nešlo, se mohou podobné úvahy zdát jako nepraktické teoretizování. Pohyb lodě na moři ale není ovlivněn ani tak vlnami (které jsou jasně vidět), ale mořskými proudy (které vidět nejsou, protože se nachází pod povrchem). S akciovým trhem to při vší krátkodobě volatilitě/vlnách může být podobně.
Pokud jsou demografické vlivy jedním z významných proudů, od valuací toho ohledně dalšího dlouhodobého růstu asi moc čekat nemůžeme. Vyjma dvou pozitivních možností: Penzisté své úspory neutratí, ale budou spořit vnučkám a vnukům. To by pak celý popsaný mechanismus obrátilo ve prospěch akcií. Nebo si naopak budou pořádně užívat a ukončí tím dlouhodobé deflační tlaky, nové normály, dlouhodobé stagnace a všechny možné další hrozby pramenící z utlumené agregátní poptávky. S odhadem směru a síly proudů to prostě někdy není jednoduché...