Víkendář - Střední Evropa centrem mladých ultrapravičáků?

V celé střední Evropě začíná stále více mladých lidí podporovat pravicové strany a řada z nich vyjadřuje nevoli s Evropskou unií. V Maďarsku je krajně pravicová euroskeptická strana Jobbik v popularitě druhá za vládnoucí stranou Fidesz. Mezi vysokoškolskými studenty je pak Jobbik podle průzkumů z roku 2015 nejpopulárnější. V Polsku byla mezi voliči, kteří vloni poprvé volili, zdaleka nejpopulárnější strana Právo a spravedlnost. Podobná atraktivita pravicových stran není ničím novým, ale patrný je i nárůst negativních postojů vůči zavedeným stranám a naopak růst náklonnosti směrem k populismu.

Podobná je situace na Slovensku, kde prvovoliči na počátku roku podpořili extrémně pravicovou Ľudovou stranu Naše Slovensko. Její vůdce Marian Kotleba přitom otevřeně chválí válečný pronacistický režim. V rámci celé populace také získal jen 8% podporu. Vysokoškolský student András Dániel tvrdí, že pokud by jeho zemi vládl Jobbik, „politika by začala fungovat a země by měla budoucnost“. Podle něj jsou nyní „bílé děti v ohrožení ze strany migrantů, kteří přicházejí odněkud z džungle“. Migrační krize pak podle něj byla vyvolána na základě komplotu miliardáře Sorose a malé skupiny elit, které se snaží zlomit páteř evropským zemím.

Pravice ve střední Evropě nyní těží z rostoucí nespokojenosti mladých lidí, kteří nevěří zavedenému systému. Historik Tom Junes poukazuje na to, že „v Polsku byla vždy silná pravice, dnes ale mladí lidé hlasují zejména proti zavedeným stranám“. Jejich skepse vůči nim je obrovská. V EU se například 12 % mladých lidí domnívá, že členství v nějaké politické straně má smysl, ale v Maďarsku je to pouze 5 % mladých a v Polsku 6 %. Pravicové strany z podobného sentimentu těží, protože umně popisují samy sebe jako jedinou sílu, která je schopna situaci změnit.

Například v Maďarsku jsou tradiční politické strany považovány za skupinu lidí, která je odtržena od dennodenního života. Jobbik se naopak snaží hovořit o každodenních problémech včetně reformy školství a problému s imigranty. Péter Váradi z regionálního vedení strany Jobbik tak například organizuje protesty proti reformě vzdělávacího systému a zavedení univerzitních poplatků. Kampaň nese název „Jsme studenti a ne otroci“ a Váradi hovoří i o tom, že „je důležité, aby mladí lidé zůstali v zemi a založili tam své rodiny“. Podobná averze k tradičním politickým stranám a hnutím je patrná i v Polsku.

S ohledem na rostoucí sílu protievropských nálad ve visegrádských zemích je paradoxní, že mladí lidé v tomto regionu chtějí cestovat do jiné evropské země a studovat tam či tam pracovat. Podle průzkumu Eurobarometru by tak rádo učinilo 32 % mladých Slováků, 24 % Maďarů a 16 % Poláků. Ovšem podobné přání má jen asi 1 % Němců, 8 % Britů a 12 % Francouzů. András Dániel k tomu podotýká: „Slibovali nám, že se členstvím v EU zlepší naše životní úroveň. Dnes ale zaostáváme za Rakouskem více, než tomu bylo dříve. Londýn se stal druhým největším maďarským městem a nikdo s tím není schopen nic udělat.“

Junes tvrdí, že mladí lidé chtějí někam patřit a proto je jim tak blízký nacionalismus. Líbí se jim i slogany, které souvisejí s historií, přestože ani přesně nevědí, čeho se vlastně týkají a jak historické události skutečně vypadaly. I to jim umožňuje získat pocit, že někam patří. Pravicové strany také intenzivně využívají internet a sociální sítě a to jim pomáhá obejít to, že tradiční média jim nevěnují tolik pozornosti a zaměřují se spíše na tradiční politické strany.

Autorkou je Lili Bayer

Zdroj: Politico