Deník WSJ před několika dny zveřejnil článek, ve kterém se Justin Lahart věnuje cyklicky upravenému poměru cen akcií k ziskům. Tento poměr bývá nazýván CAPE a poprvé začal být používán v devadesátých letech Robertem Shillerem a Johnem Campbellem. Shiller se stal superhvězdou finančního světa v roce 2000, když ve své knize Irrational Exuberance poukázal na to, že CAPE leží mimořádně vysoko a tím signalizuje bublinu. Zanedlouho poté se trh skutečně propadl.
V současné době vysílá CAPE opět varovné signály, ale já podobným měřítkům založeným na historických ziscích moc pozornosti nevěnuji. Domnívám se totiž, že trhy hledí dopředu a zajímají se hlavně o zisky, které by měly firmy vytvořit v následujících dvanácti měsících. PE založené na těchto ziscích nevyznívá tak hrozivě jako CAPE, ale zároveň neukazuje, že by akcie byly nějak levné. To platí i o jiných indikátorech vyjma valuačního modelu Fedu. Ten už od roku 2001 ukazuje, že akcie jsou levné relativně k dluhopisům.
Lahart ve svém článku na WSJ píše, že výhoda CAPE spočívá v použití zisků za posledních deset let, čímž jsou korigovány extrémy. CAPE nyní dosahuje hodnoty 27, a to je podobná hodnota jako v roce 2007. Zároveň leží vysoko nad dlouhodobým průměrem dosahujícím hodnoty 20. Lahart ale také poukazuje na to, že Shiller při výpočtech CAPE používá zisky vykazované podle pravidel GAAP. Tato pravidla se ovšem v čase mění a několikrát u nich došlo ke změnám dosti významným. Například od roku 1993 musí banky odrážet ve svém účetnictví mnohem větší část svých aktiv, než tomu bylo dříve.
Ve WSJ najdeme alternativní výpočet CAPE, který používá data z národních účtů NIPA. Ty by měly být v čase více konzistentní. A WSJ také namísto hodnoty indexu S&P 500 používá celkovou kapitalizaci amerických akcií tak, jak ji sleduje Fed. Výsledný valuační ukazatel už nevypadá tak hrozivě jako Shillerovo CAPE. Nyní totiž dosahuje hodnoty 19, zatímco padesátiletý průměr se nachází na hodnotě 17. Pokud vezmeme v úvahu, že inflace i sazby leží nyní níže než kdykoliv v historii, zdá se, že akcie nejsou předražené, ale spíše se pohybují blízko své férové hodnoty.
CAPE vykazuje vysokou korelaci s takzvaným Tobinovým Q. Jde o poměr tržní hodnoty reálných aktiv firem a jejich nákladu pořízení. Pokud je tento poměr aplikován na trh, hodnota vyšší než jedna by měla značit jeho předraženost a hodnota pod jednou naopak levné akcie. Výpočet tohoto poměru znamená v praxi velkou výzvu, jestliže ale použijeme data Fedu, zjistíme, že tento ukazatel vykazuje velkou korelaci s výše popsanou alternativou k CAPE.
Celkově se tedy zdá, že trh se nachází někde mezi férovou valuací a předražeností. A hlavně bychom měli mít na paměti, že medvědí trh nezačíná kvůli předraženosti, ale spouštějí ho recese. Ty totiž vedou k poklesu zisků a následně k nižším valuacím. Podle mého názoru může trh dále růst v případě, že nahoru půjdou i zisky firemního sektoru. Očekávané zisky firem z indexu S&P 500 během prvního říjnového týdne skutečně vzrostly a dokonce se dostaly na historická maxima. To samé platí o indexu S&P 600, ale u indexu S&P 400 bylo maxima dosaženo o dva týdny dříve a poté nastal pokles.
Zdroj: Blog investora Eda Yardeniho