Mohli bychom očekávat, že ruský prezident Vladimir Putin bude slavit, protože rok 2016 mu velmi přál. Na tradiční konferenci koncem roku se ale zdálo, že se snaží otočit pozornost směrem od geopolitiky, přestože jde o oblast, ve které se mu dařilo. Věnoval se naopak více tomu, co se děje v samotném Rusku. Šlo o moudrý krok, protože Putin sice v některých oblastech uspěl, zúročit tyto úspěchy se mu ovšem zatím nepodařilo.
Putin možná není osobností roku, určitě je ale internetovým trolem roku. Pokud jsou skutečně pravdivé informace, že Rusko ovlivnilo výsledky amerických prezidentských voleb, podařilo se mu zesměšnit americkou demokracii. Pokud pravdivé nejsou, je to pro Putina ještě lepší, protože je nyní považován za významnou hrozbu i bez toho, aby musel hnout jediným prstem. Když se ho na to na tiskové konferenci zeptali, odpověděl, že demokraté jsou slaboši, kteří ze svých neúspěchů umí vinit jen „vnější faktory“, jak je oni sami nazývají.
Putinův údajný podíl na volebním vítězství Donalda Trumpa mu pomáhá i v Evropě. Německá vláda se nyní domnívá, že by se mohl pokusit ovlivnit také výsledky německých voleb. Rakouští nacionalisté zase podnikli pouť do Moskvy, aby tam podepsali „dohodu o spolupráci“ s Putinovou stranou Jednotné Rusko. Putinovi fandí i oba hlavní kandidáti na prezidenta ve Francii a to vše Putina moc nestálo.
Ukrajina je nyní bezpečně uzamčena v zamrzlém konfliktu a zdá se, že její politický systém opět kolabuje. Putin se tak na konferenci Ukrajině vysmíval, že most, který chce postavit na Krymu, jí bude jednou dobrý. Vysmíval se i evropským snahám o navázání úzkých vztahů s Ukrajinou. Vítá prý bezvízový styk mezi evropskými zeměmi na straně jedné a Ukrajinou na straně druhé. Evropa by spolu s ním ale prý měla Ukrajincům umožnit práci na jejím území, protože právě za ní tam budou Ukrajinci přicházet.
V Sýrii pomohl Putin Assadovi k vítězství v Aleppu. Změnil tak rovnováhu sil a zmenšil vliv USA v regionu. Tamní země, včetně spojenců USA, tak nyní Putina vnímají jako významného hráče. Je tomu tak poprvé od rozpadu Sovětského svazu. Saúdská Arábie se s Ruskem dokonce dohodla na snížení těžby ropy. Ještě před třemi lety by taková dohoda byla pravděpodobně nemožná. Rusko přitom v Sýrii ztratilo 25 lidí a utratilo 2,5 milionu dolarů. Ve srovnání s celkovým vojenským rozpočtem této země ve výši 51 miliard dolarů jde o zanedbatelnou částku. Data navíc ukazují, že ruské intervence navzdory opačným tvrzením počet obětí v Sýrii nezvýšily: Během prvních jedenácti měsíců roku 2016 tam totiž zemřelo 46 442 lidí, zatímco v roce 2015 to bylo 55 219 a 73 447 v roce 2014.
Proč tedy Putin neslaví? Možná, že se ještě nedostavily hmatatelné výsledky jeho úspěchu. Přes všechen optimismus není zatím jasné, jak se bude Trump vůči Rusku skutečně chovat. Putinovy záměry v případě Ukrajiny a sankcí nejsou moc jasné. Růst populismu v Evropě zatím významnou hrozbu pro zavedený systém nepředstavuje. Brexit ve Velké Británii k sestavení proruské vlády nevedl. Ukrajinci si stále vroucně přejí dostat se z vlivu Ruska. I když je tamní vláda značně nepopulární, je těžké si představit, že by vláda nová byla Rusku nakloněna.
Pochybný je i úspěch v Sýrii, protože pokud mají skutečně utichnout boje, musí být poražen Islámský stát. To je těžko dosažitelný cíl. A to samé platí o tom, že by si znesvářené strany dokázaly sednout za jeden stůl. K tomu přidejme prekérní situaci v ruské ekonomice. Jestliže OPEC nedodrží dohodu o snížení produkce, nebo pokud americké těžební firmy zvýší objem produkce, ruská ekonomika se může znovu ponořit do recese. Putin dělá, co může, aby udržel vládní finance pod kontrolou a rok 2016 nepřinesl větší tlak na devizové rezervy. Celková ekonomická politika ale určitě nebyla nějakou brilantní protikrizovou strategií. Možná právě proto Putin hovořil hlavně o tom, jak řeší domácí problémy. Říká Rusům, že myslí na ně a ne na globální hegemonii. Pokud ale má skutečně zlepšit jejich životy, musí mu dál přát štěstí podobně jako v roce 2016.
Autor: Leonid Bershidsky
(Zdroj: Bloomberg)