Spolu s tím, jak se v ČR blíží parlamentní volby, stoupá teplota v domácím politickém kotli. Některé strany zvažují vytvoření společných volebních kandidátek s nadějí, že se ve volebních místnostech dostaví synergický efekt. Jiné začínají projevovat nebývalou vstřícnost vůči kritice zákonů, za jejichž vznik nesou přímou politickou odpovědnost. A samozřejmě jsou tu i partaje přicházející se sliby, které sice mohou posílit jejich voličskou základnu, jejichž naplnění by však jistě neprospělo zdravému vývoji české společnosti.
Na podporu posledního tvrzení uvedu tři věcně odlišné příklady z repertoáru ČSSD. I když to na první pohled nemusí být zřejmé, všechny jsou relevantní pro budoucnost české ekonomiky.
Začněme nejaktuálnějším a prvoplánově ekonomickým tématem: daňovou reformou. Je evidentní, že zvýšení korporátních daní by učinilo ČR méně atraktivní zemí pro podnikání. Ohrozilo by tvorbu pracovních míst a přibrzdilo růst životní úrovně obyvatel. Speciální daň pro finanční instituce nedává v českých podmínkách smysl: tuzemské banky na rozdíl od svých protějšků v některých jiných zemích nečerpaly v krizových letech 2008-9 od státu žádnou pomoc a riziko zneužití oligopolního postavení je u nich menší než v jiných sektorech.
Ani nárůst progrese u zdanění fyzických osob nemá ekonomické opodstatnění. Pokud by bylo třeba fyzické osoby více danit, bylo by lepší provést to cestou vyššího zdanění majetku, eventuálně spotřeby, než příjmů. Proč však prosazovat zvýšení již existující daňové progrese v zemi, která hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, jejíž ekonomika slušným tempem roste a rozpětí příjmů obyvatel patří k nejnižším v EU? Další zvýšení progrese u daně z příjmu fyzických osob jen urychlí odchod nejschopnějších mozků do ciziny a v tuzemsku zesílí kreativní snahy o eliminaci dopadů zákona …
V oblasti vzdělávání je společným prvkem řady návrhů z dílny ČSSD přesvědčení o tom, že děti a mládež je třeba vzdělávat co nejdéle společně, jednotně, ve veřejných školách a podle státem napsaných not. Nebylo by na místě, více respektovat ve školství odlišné vlohy a sklony dětí, stejně jako preference jejich rodičů? Nota bene, když se v oficiálních materiálech strany dočteme: Naší základní hodnotou je úcta ke každému člověku jako jedinečné bytosti. … Usilujeme o to, aby každý člověk mohl uplatnit své právo občana na svobodný rozvoj osobnosti a na svobodná rozhodnutí. Podle převažujícího mínění expertů bude rozhodujícím faktorem zachování konkurenceschopností české ekonomiky v příštích desetiletích přítomnost vysoce vzdělané, kreativní a flexibilní pracovní síly. Současný školský systém takovou pracovní sílu vychová jen těžko.
Genderovou ideologii zmiňuji v tomto příspěvku jednak kvůli přemíře prostoru, který je jí - po mém soudu - vzhledem k závažnosti jiných společenských témat věnován, jednak jako ukázku nešťastné transformace původně chvályhodné iniciativy v sociální „zbraň hromadného ničení“. Zanícení, s nímž jsou propagátoři genderu ochotni zákonnou cestou dláždit cestu „pokroku“, jde evidentně nad rámec legitimního úsilí o to, aby každý jedinec, bez ohledu na pohlaví či menšinu, k níž patří, mohl ku prospěchu svému i společnosti svobodně rozvíjet své jedinečné vlohy. Nemusíme mít zvlášť bujnou fantazii k tomu, abychom si dokázali představit škodlivé dopady bezhlavého prosazování této ideologie na produkční (i reprodukční) schopnost české společnosti.
Všem uvedeným příkladům z levicového předvolebního arzenálu je společná snaha napravit státním zásahem „omyl“ přírody, která vypouští do světa lidi různě orientované, nadané, pracovité a vnímající svět, jehož jsou součástí. Při takovém postupu je však vždy na místě velká opatrnost. Moudrá vláda by se měla snažit objektivně existující různost svých občanů v jen nezbytné míře omezovat a v maximální možné míře využít pro posun společnosti vpřed. Opačný přístup jsme v české kotlině zažívali v letech 1948-1989 a většině z nás k srdci nepřirostl...
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.