Domácí sdělovací prostředky nedávno obšírně informovaly o tom, jak skupina amerických vědců posunula o třicet vteřin kupředu ručičku Hodin posledního soudu (Doomsday Clock). Ručičku nyní dělí od půlnoci (rozuměj: od lidstvem způsobené apokalypsy jaderné, ekologické, či jiné), pouze dvě a půl minuty.
O přínosu Doomsday Clock pro přežití lidstva můžeme pochybovat, zato se docela dobře hodí jako příklad rádoby „vědeckého“ výzkumu v zájmu podpory určité ideologie (například sociálního liberalismu v USA). Podle serveru lidovky.cz: „k rozhodnutí posunout minutovou ručičkou vědce vedl kromě (volebního vítězství, pozn. MK) Trumpa také nárůst nacionalismu po celém světě, pochyby o budoucnosti jaderné dohody s Íránem, množící se kybernetické útoky i zvyšující se počet falešných zpráv na internetu.“ O tom, jak může několik přírodovědců exaktně vyhodnotit komplexní dopady nejednoznačných událostí, z nichž navíc některé již nějakou dobu trvají, se z médií nedozvíme nic.
K napsání této glosy mě ovšem Doomsday Clock inspiroval z jiného důvodu. Názorně ukazuje, z čeho má dnes velká část globálních elit největší obavy, ale také – a to je možná ještě zajímavější - z čeho obavy naopak nemá. Nejspíš proto, že na rozdíl od zmíněných politicko-bezpečnostních rizik považuje jiné v současnosti probíhající změny v souladu se svou ideologií za pokrokové, blahodárné a žádoucí. Namátkou se v této souvislosti nabízí proces všudypřítomné digitalizace a rozvíjení virtuální reality, experimenty s lidskou genetickou informací a klonováním, ale také třeba imperativ permanentního zvyšování produktivity. U toho bych se rád na chvíli zastavil.
Jako by se mantrou naší moderní společnosti stalo staré olympijské motto citius, altius, fortius (rychleji, výše, silněji), nedoprovázené ovšem již dvěma paralelními vyvažujícími požadavky: respektem k lidské důstojnosti a dodržování fair play. Tlak na růst produktivity za každou cenu (vyjma té vyjádřené v penězích) je dnes velmi dobře patrný nejen ve sportu, ale také třeba vědě či v podnikání. Projevuje se mimo jiné masovým rozšířením dopingu, deformací vědeckého bádání heslem publish or perish (publikuj nebo zemři), případně podlamováním dlouhodobé konkurenceschopnosti veřejně obchodovaných firem v zájmu maximalizace rychlých zisků.
Důsledkem fixace na růst produktivity v podnikatelském sektoru je na jedné straně nadbytek výstupů, jejichž přínos pro růst skutečného blahobytu konzumentů je problematický, na straně druhé bobtnání skupin nezaměstnaných a permanentně přetížených uvnitř pracovní síly. Když americký ekonom J.K. Galbraith v druhé polovině 50. let 20. století psal svoji slavnou knihu The Affluent Society (Společnost hojnosti), stěží mohl tušit, jak univerzální platnosti nabude během dalších padesát let jeho postřeh o nabídce již neuspokojující, nýbrž aktivně vytvářející poptávku ("wants are increasingly created by the process by which they are satisfied.") Slyšíme-li dnes tezi, že nejlepší výrobek je takový, který se rozpadne den po uplynutí záruční doby, je dobré si uvědomit, že je to jen další logický krok po cestě k maximalizaci produktivity a ekonomického růstu. Hegelův dialektický zákon přeměny kvantity v kvalitu je zastiňován každodenní opačnou životní zkušeností: přeměnou kvality v kvantitu…
Zbývá si položit otázku proč? Proč jsou lidé v moderní společnosti tak často přinuceni běhat jako křeček v kole až do úplného vyčerpání? A – což je ještě zajímavější – proč to mnoha z nich dlouho nevadí, nýbrž vidí v tom až jakési poslání, jehož naplnění jsou ochotni obětovat nejen sebe, ale i jiné lidi, včetně svých nejbližších? Odpověď na tuto otázku nemůže dát ekonom, který z povahy své specializace klouže po povrchu věcí. Ten může jen zopakovat podezření, že některé procesy, jichž jsme v současnosti svědky, se mohou ukázat pro přežití lidské společnosti v posledku destruktivnější než zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. A to navzdory tomu, že američtí vědci kvůli jejich přítomnosti neposunuli Hodiny posledního soudu kupředu ani o vteřinu.
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.