Ještě před několika týdny se zdálo, že cesta k brexitu je poměrně jasná. Volby, které měly podpořit mandát britské premiérky Theresy Mayové, jí ale přinesly pohromu. Nyní jsou zpochybňovány základní stavební kameny jejího plánu a relevantní se zdá být podle Chrise Gilese a Alexe Barkera v komentáři pro Financial Times celkem šest scénářů.
V prvním z nich by mezi Británií a EU nebylo dosaženo žádné dohody. Británie by se už nemusela řídit smlouvami platnými v Evropské unii a k dispozici by nebylo nic, co by nahradilo tisíce mezinárodních dohod, které z členství v EU pramenily. Zastánci „čistého“ brexitu by se z takového vývoje mohli radovat. Plně suverénní Británie podle nich může svobodně uzavírat dohody s kýmkoliv a nových dohod by bylo postupně dosaženo na základě toho, jaké jsou výhody a pozice jednotlivých stran.
Takovým vývojem by ale byla postižena téměř každá firma v Británii. Nastaly by problémy s cly a následně s mezinárodním obchodem, negativní dopad by pocítila letecká doprava či britští řidiči kamionů, kteří by neměli povolení pro řízení v EU. Zastavil by se dovoz jaderného paliva do země, problematické by byly i dovozy potravin. Problémy v oblasti obchodu by se ovšem dotkly i EU a Unie by mohla mít i potíže se schvalováním rozpočtu. V tomto scénáři tedy nejsou žádní vítězové, Británie by byla vláčena po mezinárodních soudech kvůli penězům, které dluží Unii a už i britská vláda přestává hovořit o tom, že „žádná dohoda je lepší než dohoda špatná“.
Druhou možností je dosažení dohody o „rozvodu“, ovšem s tím, že vše dodatečné bude dojednáno později. V mezidobí by se obchod řídil pravidly Světové obchodní organizace a na rozdíl od prvního scénáře by zde obě strany byly ochotny dále spolupracovat namísto toho, aby na sebe hleděly s nevraživostí. I tak by ale stále šlo o velmi tvrdý brexit a Británie by musela zvýšit svou soběstačnost v mnoha oblastech. Nejvíce by trpěly britské společnosti, které se zaměřují na obchod se zeměmi EU, protože by čelily clům a možné diskriminaci. Británie by se v takovém scénáři mohla také stát daňovým rájem podobně jako třeba Bermudy.
Třetí možností jsou omezené dohody v oblasti daní a cel. Británie by ale neměla volný přístup na trh se službami a obchod by stále narušovaly celní kontroly. Z takového scénáře by nejvíce těžily evropské společností jako , či Fiat, protože jejich zboží by v Británii nečelilo clům. Na britské straně by v takové pozici byly zejména farmacie a výroba letadel. Významně by ale utrpěl britský sektor služeb a zejména finance, protože ty už by v EU volně podnikat nemohly. Tento scénář má podle našeho názoru poměrně vysokou pravděpodobnost naplnění, protože pro Unii je výhodné dosáhnout dohod v oblasti obchodu se zbožím. Británii by ale takový vývoj příliš nepomohl, protože její ekonomika se opírá zejména o služby.
Čtvrtým scénářem jsou dalekosáhlé obchodní dohody, které by pokrývaly většinu obchodních vztahů mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Čím detailnější ovšem dohody budou, o to více své suverenity se budou muset Britové vzdát. Z takového vývoje by na rozdíl od předchozí možnosti těžil i britský finanční sektor a služby obecně. V tomto scénáři by ale Británie ztratila vliv na tvorbu nových zákonů a regulačních nařízení v Bruselu a musela by tyto normy většinou pasivně přijímat. EU také tvrdí, že takové rozsáhlé dohody nelze uzavřít, pokud je Británie stále členem Evropské unie. Jejich uzavření by pak trvalo dlouhé roky a pravděpodobně by sebou neslo pokračující platby Británie do rozpočtu EU.
Možností pátou je vytvoření celní unie. Takový systém funguje například ve vztahu s Tureckem a i když sebou určité překážky volnému obchodu stále nese, jsou významně sníženy. Britský i kontinentální výrobní sektor by z tohoto systému profitovaly, služby by z něj ale moc netěžily, pokud by v této oblasti nebylo dosaženo zvláštní dohody. Británie by také nebyla schopná prosadit snížení cel a tarifů s USA a Čínou, přestože to byl jeden z hlavních argumentů pro brexit. EU by totiž pravděpodobně požadovala, aby se Británie nepokoušela o zvýšení své konkurenceschopnosti na úkor Evropské unie tím, že bude v některých případech snižovat daně či cla.
Británie by v posledním scénáři mohla zůstat členem volného trhu. Pak by se stále musela držet regulačních pravidel EU a zároveň by nebyla zavedena žádná cla a tarify. Londýnská City by mohla i nadále poskytovat své služby dalším zemím v Unii, a to bez nových omezení. Z tohoto scénáře by se radovaly i velké průmyslové a potravinářské společnosti. Británie by musela zachovat volný pohyb pracovní síly a pro britský korporátní sektor by v podstatě nedošlo k žádným významným změnám. Zklamáni by ovšem byli ti, kteří by požadovali přechod pravomocí a suverenity zpět do Británie. Země by musela přijímat nová regulační pravidla bez toho, aby je mohla významně ovlivnit.
Podle některých názorů povedou složitá jednání o brexitu k tomu, že Británie si nakonec bude muset vybrat mezi hodně tvrdým brexitem, či naopak tímto posledních scénářem. Z čistě ekonomického hlediska je ale dost těžké najít důvody, proč by právě on měl být výhodnější než běžné členství v EU.