Emmanuel Macron v květnu ohromil Francii z pozice politického outsidera a centristy, který oslovil voliče napříč politickým spektrem. Nyní však popularita mladého prezidenta prudce klesá. V průzkumech za měsíc ztratil sedm až deset procent, což je nejrychlejší pád od dob Jacquesa Chiraca. Zdá se, že francouzský románek s politickým nováčkem rychle ochabuje, napsal web listu The .
Macronovo vítězství v čele rodícího se politického hnutí bylo průlomové, zároveň však velmi křehké. Bývalý investiční bankéř si od nástupu do funkce rozhněval levicové voliče, když ohlásil uvolňování zákoníku práce a zásahy do sítě sociálního zabezpečení, státní zaměstnance nepotěšil plán zmrazit jejich mzdy a pravicové voliče si znepřátelil sporem s náčelníkem generálního štábu generálem Pierrem de Villiers, který následně odstoupil.
Macronovi nepřilepšilo ani pompézní přijetí amerického a ruského prezidenta, osobností ve Francii nepopulárních, obzvláště u sympatizantů levice. "Máme tu souhru negativních nálad," řekl The Jérôme Fourquet z analytické společnosti IFOP. Ta provedla jeden z prvních průzkumů, které dokumentovaly Macronovo oslabení. "Ten propad je vážný. Je to výstražný signál. Kořeny této nespokojenosti jsou hluboké," pokračoval Fourquet.
Nikdo přitom nemůže 39letému Macronovi odepřít celou řadu dosažených úspěchů. Parlament, který je v jeho rukou a je mu výrazně zavázán, dal zelenou reformě paralyzujícího zákoníku práce, což Macron a řada ekonomů považuje za klíč ke snížení nezaměstnanosti. Zákonodárci zvolení za jeho hnutí prosadili zákon o etice, který zakazuje poslancům zaměstnávat rodinné příslušníky a omezuje parlamentní výdaje. Rovněž uvedl do pohybu přísný protiteroristický zákon kritizovaný občanskoprávními aktivisty.
Zatímco opoziční politici se po zveřejnění průzkumů do prezidenta s chutí pustili, je možné, že propad musel do velké míry zákonitě nastat. Macron se v kampani vyhýbal líbivým slibům, až na jednu výjimku v podobě snížení daně z nemovitostí. Nesliboval velkolepé utrácení nebo nabírání pracovníků do státní sféry, jak činili jeho soupeři. Macronův závazek zredukovat roli státu musel nutně pobouřit voliče v zemi s nejvyšší mírou státních výdajů v rámci zemí OECD, nehledě na to, že po jeho předchůdci Macronovi zůstal rozpočtový schodek v přepočtu 210 miliard korun.
"Potíž s výrazně prezidentským systémem je v tom, že všechno je na jeho bedrech a on nese veškerou zodpovědnost," říká emeritní politický vědec z pařížské univerzity Sciences Po Gérard Grunberg. Zklamání je podle něj o to rychlejší, že Macronova image vzbuzovala velké naděje.
Některé rány si ale přivodil sám. Macronovi v důsledku elitní výchovy chybí lidovost a opomíjí problémové části země. Když navštívil ohroženou továrnu na autodíly v centrální Francii a řekl, že není žádný "ježíšek", ozvalo se od zaměstnanců bučení. Jeho roztržka s téměř o 30 let starším generálem de Villiers měla podle francouzských médií "autoritářský" nádech.
Pozdvižení pak vyvolala nekonzistentní vyjádření vlády ohledně slibované redukce daně z nemovitostí. Předseda vlády nejdříve řekl, že bude zaváděna postupně, po bouřlivých reakcích ale o týden později vyjádření změnil a slíbil zavedení do konce roku 2018.
"Tohle byl jeden z pilířů Macronovy politiky. A pak přijde prohlášení, že se uskuteční jen pomalu. Lidé si řekli, že přece jen šlo o prázdný předvolební slib," řekl Jérôme Fourquet. Podle něj má však Macron na politické scéně stále pevnou pozici. "Pravice ani levice nemá žádného lídra, takže to (pokles popularity) musíme vnímat v širších souvislostech," dodal Fourquet.
(Zdroj: , čtk)