Historikové jsou většinou velmi skeptičtí ohledně možnosti, že dávné civilizace mohly generovat udržitelný ekonomický růst. Převažuje názor, že před naším moderním věkem neměli lidé dostatečnou racionalitu v ekonomických otázkách, nevyhledávali příležitosti k maximalizaci zisků a panovala mezi nimi nedůvěra k novým technologiím a jejich využití pro ekonomickou aktivitu. Profesor ekonomie Mark Koyama z George Mason University na stránkách Medium ovšem tvrdí, že tento pohled již není důvěryhodný. Poukazuje na novou knihu Osud Říma, ve které Kyle Harper vykresluje hospodářství antického Říma v jiných barvách.
Ekonomika Říma byla podle Harpera schopná podporovat růst celkové populace a vytvářet růst příjmů. Příjmová nerovnost byla ovšem v tehdejší společnosti značná – bohatí lidé byli tehdy superbohatí. Ovšem střední třída měla přístup k široké škále tehdejšího spotřebního zboží. A to vše prý stálo na tržních silách. Jde o odvážný názor, který se dá shrnout následovně:
„Mír, vláda práva a dopravní infrastruktura umožnily vznik řady nových trhů. Vyčištění Středozemního moře od pirátů se pak stalo možná nejdůležitější příčinou prudkého vzedmutí obchodních aktivit tehdejší doby. Riziko ohrožení zdraví a života bylo totiž tou největší překážkou námořního obchodu. Transakční náklady klesly i díky rozšíření římského práva a jeho vymahatelnosti. Římské banky nabídly spolu se systémem poskytování půjček finanční intermediaci, které se vyrovnalo až sedmnácté a osmnácté století,“ tvrdí Harper.
Tento pohled je podle Koyamy sice nezvyklý, ale odpovídá archeologickým nálezům. Ty totiž poukazují na hustou síť obchodních vazeb a vlastnictví průmyslově vyráběného zboží v celé Římské říši. Výzkum shrnutý v Cambridge History of Capitalism také ukazuje, že od třetího století před Kristem docházelo k prudkému růstu celkových příjmů i příjmů na hlavu. Ekonomického vrcholu pak Řím dosáhl na konci prvního století před Kristem. Tehdy docházelo k intenzivní těžbě uhlí, patrné bylo znečištění životního prostředí, silná byla aktivita ve stavebnictví, kulminovala spotřeba masa.
To vše ale stále neznamená, že se Řím mohl vydat na cestu průmyslové revoluce. Koneckonců neměl kulturu inovací a objevů, která panovala ve Velké Británii. Měl dostatek pracovní síly, tudíž jej nic nenutilo k strojním vynálezům. Jenže podle některých vědců není zase tak jisté, zda podobné faktory byly skutečně tou hlavní příčinou, proč k průmyslové revoluci došlo právě v Británii. Jde totiž o naprosto unikátní jev. Není dost dobře jasné, co přesně měla Británie a neměly země jako Francie nebo Čína a tudíž proč u nich k podobnému vývoji nedošlo.
Naše nové znalosti nám tedy neřeknou, zda mohlo k průmyslové revoluci dojít již mnohem dříve. Víme ale, že náš dřívější pohled na ekonomický rozvoj antického Říma neodpovídá realitě. V této souvislosti je zajímavé, že někteří historikové považují za nepřekonatelnou překážku průmyslové revoluce otroctví. Pokud totiž existuje velká nabídka levné pracovní síly, motivace k vynálezům a výrobě průmyslových strojů je minimální. Pokud by tedy Řím měl projít touto revolucí, muselo by to zřejmě nastat někdy před druhým stoletím před Kristem, protože poté již do něj proudil příliv otroků z Řecka a Galie.
Jestliže se snažíme najít původ a zdroj ekonomického růstu v moderním věku, v podstatě se dobereme ke třem hlavním možnostem: Podle některých názorů stačí tržní hospodářství. Jak tvrdil Adam Smith, k opuštění barbarismu stačí mír, jednoduché daně a právní systém. Podle jiných ovšem hrála významnou roli koloniální minulost vyspělých zemí a přístup k přírodním zdrojům. Populárních verzí této teorie je mnoho, ale ekonomičtí historikové jim moc nevěří.
Třetí možností se zdá být to, že za ekonomickým růstem stojí z dlouhodobého hlediska jen inovace. Tento pohled sdílí většina ekonomických historiků. Liší se jen v tom, co podle nich vede k inovativnosti. Jedni se domnívají, že ji lze vysvětlit pouze na základě ekonomického vývoje, jiní hovoří o širších souvislostech včetně kulturního prostředí. I tento pohled je ohledně průmyslové revoluce ve starověkém Římu skeptický a důvod již byl zmíněn: Pokud by se mzdy nacházely vysoko a kapitál byl levný, motivace k inovacím by byla vysoká. Jenže tak tomu nebylo.
(Zdroj: Medium)